Frontman skupiny Mirai není už od prvního pohledu typický Čech. Ačkoli mnoho lidí ho tipuje spíše na jiné kultury, zpěvák je napůl Čech a napůl Japonec. Rozdílnost jeho rodičů ale není jenom v původu. Staví se jinak také k jeho hudební kariéře. Mirai Navrátil o tom promluvil v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
„Většinou o mně lidé říkají, že vypadám jako Ital nebo jako Mexičan,“ zasmál se zpěvák, který nedostatkem fanoušků rozhodně netrpí. Právě díky svému vzhledu má pohledný mladík velkou část publika ženského pohlaví. Ačkoli jeho hity poslední dobou letí, málokdo ví něco o jeho rodině.
Právě proto se Mirai v pořadu rozpovídal o tom, jak se vlastně jeho rodiče poznali a jaký mají názor na jeho cestu hudebníka, kterou se vydal. Mnohé fanoušky zaskočil, jinak bylo ale jeho vyprávění plné lásky k rodině a také vtipných historek z dětství.
Nějaký čas žil v Japonsku
Matka Miraie je Japonka a pochází z ostrova Hokkaidó. V Londýně se před lety poznala s jeho českým tatínkem, který tam byl na studiích stejně jako ona. Přeskočila mezi nimi jiskra a společně se po škole přestěhovali do Japonska, kde se jim narodil Mirai.
Čtyři roky žil zpěvák jako dítě v této zemi. Jenomže jeho otec měl problém se vyrovnat s jinou kulturou a jazykem, a nakonec se tak celá rodina odstěhovala do Čech. Dnes žijí napůl v Praze, napůl ve Frýdku-Místku. Oba rodiče se snaží Miraie podporovat, každý ale očividně trochu jinak.
Otec je větší kritik
Japonské kořeny využívá Mirai při své tvorbě především v názvech alb a písniček. Ale přiznal, že často je nevymýšlí on, ale přímo jeho maminka. Ta se podílela i na názvu toho posledního, Maneki Neko. Jeho otec ho prý zase dříve jako puberťáka vozil po všech jeho koncertech.
„Maminka je nositelka pozitivní energie, na rozdíl od tatínka. Tatínek naopak přichází s konstruktivní kritikou,“ vysvětluje Mirai v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Podle jeho slov se nikdy od matky nedočkal žádného kritického vyjádření, jeho otec je ale přímý.
Když se mu něco nelíbí, svému synovi to řekne. Vždy sice přímo, ale zase na druhou stranu tak, aby ho to neranilo a aby měl možnost se ze svých chyb poučit. A Mirai je za to prý rád. Někdy je náročné mít jenom fanoušky a neslyšet, co děláte špatně. Za to je otci vděčný.
„Ta kritika je na místě a je správná, v životě mě posouvá. Ale bolí. Jednou bych ty dopisy chtěl vydat, až budu na smrtelné posteli, protože on má básnické střevo. Vždy se trefí do živého,“ svěřuje se Mirai. Na závěr pořadu ale přiznal, že kritických dopisů poslední dobou dostává čím dál méně.
Zdroj: Blesk, zeny.iprima.cz, ahaonline.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
