Milan Lasice opustil svět v roce 2021 ve věku 81 let. Na hereckou legendu dodnes vzpomínají nejen jeho příznivci, ale především rodina. Dcera Hana měla tehdy možnost se s otcem rozloučit. Až teď ale byla schopná o situaci promluvit.
Vidět umírat své blízké není snadné. Není se čemu divit, že Hana líčí celou věc jako něco, na co nikdy v životě nezapomene. Slovenská spisovatelka se svěřila, že poslední rozloučení se svým otcem prožívá stále.
„Byla jsem zrovna v Modře na nějakém teambuildingu, nebo co. Máma mi volala, ale tehdy otec ještě žil. Běžela jsem do divadla, přišla jsem tam a akorát tehdy odcházel lékař,“ svěřila se v podcastu Pohofka.
Zemřel po potlesku na jevišti
Ještě krátce před svou smrtí vystupoval před publikem. Zazpíval si ironicky písničku s názvem Já jsem optimista, připomíná Blesk. Během potlesku se pak skácel k zemi a přivolaná pomoc už nedokázala jeho život zachránit.
„Já jsem hned věděla, i když ho oživovali dlouho, že se to už nepodaří. Nějak jsem to tušila a bylo to velmi zvláštní,“ popisuje jeho dcera. Ačkoli to pro ni bylo náročné, za možnost, že mohla s otcem být, když odcházel, je dnes vděčná.
Nikdy nebyl veselá kopa
Pro publikum byl Milan Lasica člověkem, který všechno bere s humorem, všemu se směje a optimismus je pro něj na prvním místě. Jenomže podle jeho ženy Magdy Vášáryové bylo ve skutečnosti všechno jinak.
„Ta představa, že Milan Lasica byl veselá kopa… nechci mu ublížit, ale to teda rozhodně nebyl. On byl velmi komplikovaný, introvertně založený, takže když řekl deset vět za tři týdny, byla jsem ráda,“ nechala se slyšet.
Ačkoli na Lasicu dodnes vzpomíná, po jeho smrti se zbavila bytu, ve kterém společně bydleli. Jednak jí ve všem manžela připomínal, jednak neměla důvod v něm zůstávat. „Zařízený byl pro dva intelektuály a jeden tu už není. Uložili jsme ho do hrobu a byl čas učinit toto rozhodnutí,“ uvedla loni v květnu.
Na svého muže nicméně nikdy nezapomene. A stejně tak Hana nikdy nezapomene na tatínka.
„Po tom, co se to stalo, jsem si procházela silnými emocemi, a uvědomila jsem si, že jsem žila v takové uzavřené emoční rovnováze, a to také není dobře. Před tím, než otec zemřel, jsem asi deset let vůbec neplakala a vůbec mi to nechybělo. Teď už se pláčem ventiluji poměrně často,“ prozradila.
Autor: Šárka Cvrkalová
