Režisér a scenárista Juraj Herz zemřel před 4 lety ve věku 83 let. Ačkoli je to už delší doba, jeho životní partnerka, herečka Martina Hudečková, stále truchlí. V rozhovoru pro Extra na velikána zavzpomínala a popsala, jak prožívá život bez něho.
Žila po jeho boku 9 let. Ačkoli dnes osmapadesátiletou herečku dělilo od velikána několik desítek let věku, skvěle si rozuměli a on pro ni znamenal celý svět. Dodnes prý není den, kdy by na něho nějakým způsobem nezavzpomínala.
S Jurajem si přitom prožila nejen krásné chvíle, ale jak popsala, někdy i ty obtížnější. Režisér byl psychicky nemocný a někdy to s ním nebylo snadné. Ačkoli prý nikdy neskončil v nemocnici, trpěl depresemi, se kterými se mu jeho partnerka snažila pomoci se vyrovnat.
Stále se s ním radí
„Jsou to čtyři roky, co odešel, a já to stále nevstřebala. Pořád mám pocit, že tady je, když jdu nakupovat, přemýšlím, co by mu chutnalo,“ svěřila se Blesku herečka. Dodala, že se svým mužem občas i mluví a žádá ho o rady, když se rozhoduje v důležitých situacích.
„Když dostanu nabídku na roli, tak si řeknu, že se s ním musím poradit. Není to jednoduché. Proto jsem opustila i náš byt, kde jsme spolu toho tolik prožili,“ doplnila s tím, že se přestěhovala do menšího bydlení.
„Přestěhovala jsem se do menšího bytu, který Juraj schválil a pořídili jsme ho ještě za našeho společného života. Téměř tři čtvrtě roku jsem třídila a stěhovala věci z toho velkého mezonetového bytu. Přece jenom tam bylo několik jeho životů,“ řekla se smutkem.
Jeho změny nálad byly těžké
Na Juraje vzpomíná Martina se vším všudy. Koneckonců i jeho negativní stránky milovala, a přes všechny problémy k němu cítila něco, co necítila k žádnému muži nikdy předtím. Jeho změny nálad byly obzvláště těžké.
„Bylo to až úsměvné, protože já jsem odešla koupit brambory, což znamenalo být šest minut mimo domov, a odcházela jsem od člověka, pro kterého slunce svítilo a život byl zalit nádherným svitem, a vrátila jsem se k člověku, který doma seděl a ptal se mě, kde jsem tak dlouho, a hovořil o tom, jak je ten svět strašné místo,“ svěřila se.
„Přijít to muselo. S věkovým rozdílem třicet let bych byla opravdu velký snílek, kdybych si myslela, že to nepřijde. Samozřejmě člověk doufal, že to bude později, že to nebude jen devět společných let, ale víc,“ říká závěrem s tím, že nikdy nezapomene.
Autor: Šárka Cvrkalová
