Někteří považují ruský útok na Ukrajinu za počátek 3. světové války. Všichni se ale shodneme na tom, že to, co se děje ve světě, je už teď šílené. Zvláště ti, kteří si něčím podobným v životě prošli v minulém století, v současné době s Ukrajinci soucítí. Bolestné vzpomínky vyvolávají útoky i u zpěvačky Marie Rottrové.
O svém strachu na sklonku druhé světové se rozpovídala v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Ačkoli tehdy byla ještě malá holčička a nepamatuje si podle svých slov úplně všechno, některé okamžiky se zapomenout nedají. S přehledem si pamatuje strach, napětí a útěk do sklepa.
Marii Rottrové byly tehdy teprve tři roky. Žila jako malá holčička v Ostravě a neměla příliš rozumu z toho, co se venku děje. Že ale musí utíkat a skrývat se, to věděla až moc dobře. Při vyprávění zážitku na ní bylo vidět, že podobnou věc by nikomu zažít nepřála. Bohužel k ní právě teď ve světě dochází.
Skrýší se jí stal sklep
„Při bombardování Ostravy mi bylo tři a půl roku, běželi jsme do sklepa k tetě, se kterou jsme tenkrát sdíleli dům. Mně se to tehdy asi docela líbilo, vnímala jsem to jako dobrodružství, vzrušení a trochu nebezpečí,“ popsala Rottrová. Na druhou stranu uznala, že měla i velký strach.
Dnes nejspíš mnoho lidí doufá, že to děti berou přesně tak, jak Rottrová popisuje, Ačkoli se nejspíš bojí a nemají tušení, co se děje, zároveň mohou celou válku vnímat jako dobrodružství, o kterém budou jednou vyprávět. Je ale jasné, že pro mnoho z nich je to jen velmi psychicky náročné období.
Dospělí se dovedou se situací vypořádat na základě znalostí a informací. Malým dětem se ale jen těžko vysvětluje, co mají dělat. Nemají ze situace rozum a válka je každopádně náročnější pro ty, kteří se během ní musí starat o rodinu a o nejmenší.
Po zbytek války v bezpečí
„A pak si pamatuju, jak nás tatínek odvezl s maminkou na zbytek osvobozování Ostravy do bezpečí na venkovský statek pod Beskydy, ke kamarádovi z varhanické školy. Trvalo to poměrně dlouho, žili jsme tam až do konce války,“ svěřila se v pořadu Rottrová.
Mnoho lidí dnes na Ukrajině nejspíš doufá v to samé. Že budou moci odjet někam, kde přežijí, že celá válka skončí a oni se budou časem moci vrátit domů, především si ale nejspíš většina z nich přeje, aby oni i jejich blízcí přežili a hrůza v jejich zemi brzy skončila.
I do České republiky v současné době proudí tisíce uprchlíků a každý se snaží pomáhat, jak se jen dá. Díky dobrým lidem mnoho z Ukrajinců již našlo nový dočasný domov a mají kde zůstat alespoň do doby, než se situace v zemi změní.
Zdroj: Aha!
Autor: Šárka Cvrkalová
