Když si vybavíte Marka Vašuta, vidíte charismatického herce, který působí dojmem, že ho jen tak něco nerozhází. Skutečnost je od této představy na míle vzdálená. V roce 2000 se objevily spekulace, že se herec pokusil o sebevraždu. Málokdo tomu chtěl věřit, ale prostřednictvím ČTK herec vydal oficiální vyjádření a spekulace potvrdil. Od té doby se léčí s afektivní poruchou.
Jeho prohlášení pro ČTK znělo následovně: „Šestého června 2000 jsem se skutečně pod vlivem dlouhodobých neléčených depresí rozhodl odejít dobrovolně ze života.“
Zdání klame
Lépe by se povědomí veřejnosti o herci popsat nedalo. Zatímco někteří dotázaní čtenáři pro iDNES uvedli, že vždy působí vyrovnaně, nebo že nechápou, co herci chybí, že se uchýlil k takovému kroku, hercovo okolí jej popsalo úplně jinak.
Dle jeho kolegů je Marek Vašut vznětlivý a konfliktní typ. Jeho reakce jsou často neodhadnutelné.
Jak se ukázalo, herec dlouhodobě trpěl depresemi, které neřešil, a to ho dovedlo ke spolykání velkého množství prášků a k pokusu o sebevraždu.
V závěru svého prohlášení tehdy herec dále uvedl: „Děkuji za pochopení a prosím o jediné: o klid, který nutně potřebuji k vyřešení této obtížné životní situace.“
O nemoci nyní otevřeně mluví
Od té doby již uplynulo mnoho let a situace se změnila. Herec se již se svými problémy netají. Naopak se o nich naučil mluvit a nebojí se jít tzv. s kůží na trh.
Trpí afektivní poruchou a léčí se na psychiatrii u profesora Jiřího Rabocha. Afektivní porucha se projevuje zejména změnami nálad, které pak narušují uvažování člověka.
Důvod, proč se rozhodl o nemoci mluvit, je prostý. Chce dát ostatním lidem sílu své problémy řešit a bojovat s nimi. „Ta nemoc, které se nepřesně říká deprese, v mém případě vyžaduje kontinuální pravidelnou léčbu. Díky moderním medikamentům je to úplně v pohodě a máte to pod kontrolou,“ podporuje ostatní lidi se stejnými problémy.
Pro i60 se svěřil, že začátky uvědomění si, že má problém, byly těžké. Právě bagatelizace od okolí jej přivedla na úplné dno. Prý slýchával: „Tvoje starosti bych měl mít, co ti schází? Máš práci, úspěch, já jsem taky občas smutný.“ Zároveň mu bylo naznačováno, že se jen snaží udělat zajímavým.
Také upozornil na to, že lidé psychické problémy devalvují, což vede ke zhoršení stavu člověka trpícího duševní chorobou.
Je vděčný, že našel skvělého psychiatra, který mu s nemocí pomáhá. Uvádí, že je třeba se nenechat odradit negativními zkušenostmi a hledat dále, dokud nenajdete vhodného lékaře.
Svou nemoc má Vašut nyní díky pravidelné léčbě pod kontrolou a věnuje se i nadále všemu, co jej baví.
Autor: Soňa Jiroutová
