Luděk Munzar a Jana Hlaváčová se shodli úplně na všem. On ale před smrtí občas litoval, že se stal hercem

od Šárka Cvrkalová
2 minuty čtení
Ludek Munzar
Autor: Miloš Wokoun – Archiv Národního divadla, CC BY-SA 4.0, Wikipedia Commons

Luděk Munzar opustil svět v roce 2019, jeho dílo ale přetrvává a pro mnoho fanoušků bude ještě dlouhé roky nezapomenutelným umělcem. Ve svém životě dělal velká rozhodnutí, kterých ovšem někdy litoval. Ke konci života dokonce přiznal, že ho občas mrzí, že se dal na herectví.

S Janou Hlaváčovou strávil čtyřiapadesát let. On i ona si před tímto vztahem prošli mnohými trápeními, než se konečně našli. Potom ale byli jako jedna duše, jedno tělo. Dělali společná rozhodnutí, zdálo se, že se téměř v ničem jejich názory neliší.

Obrovská psychická podpora

Vzájemně se podporovali. Munzar byl pro Hlaváčovou především psychickou oporou, a navíc přijal za svou i její dceru Terezu z předchozího vztahu. V roce 1971 se páru narodila dcera Barbora, která se následně také vydala na hereckou dráhu.

Jejich vztah byl vybudován na vzájemném respektu, ale také stejných politických názorech. Ani jeden z nich nepodepsal Antichartu, o důvodech ale příliš nemluvili. Nikdy se nesnažili pomocí politických názorů zviditelnit, zároveň se ale nebáli je projevit.

V roce 1990 také společně opustili Národní divadlo, protože nesouhlasili se směrem, kterým se tamní tvorba začala ubírat. Neexistovala snad jediná věc, ve které by měl jeden z nich jiný názor než ten druhý.

„Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům,“ cituje doslova server Kafe Janu Hlaváčovou.

Litoval své kariéry?

Jana Hlaváčová zemřela v lednu letošního roku. Posledních pár let pro ni bylo těžkých, její muž ji totiž opustil v roce 2019, kdy se odebral na věčný odpočinek.

Sám Munzar před smrtí prozradil, že někdy litoval toho, že se kdysi dal na herectví. Nešlo nicméně o to, že by ho mrzelo to, co dokázal. Naopak občas litoval toho, že se nevěnoval svému velkému koníčku, který v mládí za herectví vyměnil.

Před DAMU totiž studoval Vyšší školu hospodářskou v Hradci Králové a chtěl se stát pilotem. Vždy ho fascinovala rychlá auta a další dopravní prostředky. Pro své povolání se jim ale neměl možnost v životě věnovat.

Zdroj: Blesk, Deník, iDNES, Kafe

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články