Rodičovství je alchymie, kterou ovlivňuje osobnost rodičů. Někteří se rozhodli své děti obrazně řečeno obalit do neviditelné zdi a chránit je před vším zlým na tomto světě. Jiní se zase naopak nebojí ostřejších metod. Různé pohledy rodičovství se ukazují například na Mikuláše. Podívejte se na rozdílný přístup Agáty Hanychové a Veroniky Arichtevy.
Tento text je komentářem autora.
Mikuláš je tradicí, která budí silné emoce na maminkovských webech. Někteří využívají postavu čerta ke strašení a 5. prosinec dle nich slouží k vytrestání zlobivých dětí. Jiní si pamatují strach z dětství, a rozhodli se proto děti touto tradicí nestresovat.
Hanychová vs. Arichteva
Agáta Hanychová je osobitá žena, která si dělá věci po svém. Tradici na Mikuláše dodržela se vším všudy a na svém instagramu sdílela video, na kterém dcera Mia pláče strachy.
Agáta se videu smála, fanoušci už však méně. Pustili se do ní s tím, že je „matka roku“, když domů pozve čerta, aby jí rozplakal dítě. Jiní se Agáty zastali, že jednou za rok děti postrašit neuškodí.
To Veronika Arichteva na to šla doslova od lesa. „Bez čertů a strašení. Procházka, les, po letech rozpadlej krmelec, vejsluška pro zvířátka i Luku,“ napsala k fotce na svém instagramu.
„Zatím mi to ještě prošlo, ta ignorace týhle český (pro mě) zvláštní tradice stresování vlastních dětí. Napínavý to bude, až začne chodit do školky a přesvědčovat děti, že ty rohy jsou umělý,“ vysvětlila svůj přístup herečka. Prozradila tak, že svému synovi řekla o této svaté trojici pravdu.
A vítězem je….
Dvě známé osobnosti otevřely Pandořinu skříňku na téma čerti a děti. Dva nesmiřitelné tábory, které si vyčítají navzájem svůj postoj.
Maminky, které dětem řekly pravdu a chrání je před zlými čerty, jsou označovány za příliš protektivní. A svým způsobem je to pravda. Svět kolem nás je plný hrůz a zavírat před nimi dítěti oči není dobré. Navíc je tak připravujeme o mystickou trojici a bereme jim jedno z kouzel adventu.
Na druhou stranu právě to, že je svět už tak dost krutý, vede tyto maminky k tomu, aby své děti chránily před zbytečnými strachy navíc.
Pak je zde druhý tábor – dodržující tradici se vším všudy a tak trochu vracející svým dětem hrůzy svého dětství. Tento tábor poznáte podle věty „Když jsem to zvládla v dětství já, zvládne to i moje dítě“. Tento tábor má také svým způsobem pravdu, protože tato tradice k adventu patří.
Sama za sebe se držím obou táborů, ačkoliv jsem byla spíše „tábor Arichteva“. Svou milovanou malou dceru jsem chránila před čerty a říkala jí, že jsou to převlečení lidé. A jak léta plynula, tak si dcera sama vzala do hlavy, že nejsou. Došlo mi, že ona v tuto svatou trojici věřit chce a já nemám právo jí to brát.
A tak když byla malá, chodili jsme ven na různé akce. Když jsme se vrátili domů, čekala zde nadílka od Mikuláše. Syn pak zapadl do této tradice po vzoru sestry.
Jakmile povyrostli, zkusili jsme pozvat domů svatou dvojici. Přišla bez čerta, přečetla z knihy hříchů, co je třeba zlepšit, a odešla.
Letos poprvé přišla celá parta za podmínky, že čert bude stát vzadu a nebude strašit. A v žádném případě nikdo z dotyčných nevstoupí do bezpečného domova.
Považuji to za skvělý přístup, stejně jako si to určitě myslí Agáta, Veronika a jiné maminky o těch svých metodách. A kdo ví? Třeba mi to jednou děti vyčtou, že přišel i čert. Nebo mi naopak vyčtou, že neměly pořádné strašení. Prostě být rodič není vůbec jednoduché.
Zdroje: Instagram Agáty Hanychové, Instagram Veroniky Arichtevy, OnlyU
Autor: Soňa Jiroutová
