Jiřina Štěpničková byla herečka, která měla velmi trnitý život. Místo toho, aby se stala uznávanou, skončila ve vězení a ostatní herečky toužily po jediném – aby dostala trest smrti.
Její syn Jiří, který je dnes skvělým hercem a věnuje se také dabingu, tak musel do dětského domova. Od narození Štěpničkové uplynulo již 110 let. Se svým tehdy pětiletým synem se rozhodla před svými čtyřicátými narozeninami emigrovat, ale skončila ve vězení kvůli policii.
Nastrčený agent byl jen začátkem pekla
Člověk, který je měl převést přes hranice, byl nastrčený agent, a tak herečka skončila ve vězení. „Maminka mi řekla, že jedeme vlakem za tatínkem do Karlových Varů a že tam dostanu kolo. Ten průvodce byl jedním z vysokých důstojníků StB, což jsme se dozvěděli až mnohem později,“ řekl Štěpnička v pořadu Neobyčejné životy.
„Vedl nás dopředu, vždy se porozhlédl, mávl a skupina šla k němu. Pamatuju si, že končil les a byl tam potok. Najednou se ozvala střelba a pokyn stůjte. Tak jsme zastavili a já najednou zjistil, že máma nikde není. Řval jsem, jako když mě na nože berou,“ přiznal smutné vzpomínky.
„Máma vylezla zpoza nějakého smrčku, kde se na poslední chvíli schovala. Asi jí došlo, že je to neřešitelné.“ Musel do dětského domova, jeho matka skončila před soudem, kde byla lynčována a brána za odstrašující příklad. Kolegové z divadla sepsali petici, ve které pro Jiřinu požadovali trest smrti.
Herečka se dočkala snížení trestu
„Tenkrát jsme se dozvěděli oficiální verzi, že byla napojená na americkou rozvědku a z tohoto důvodu prchala z Československa. Já jsem si prostě myslela, že je agent,“ vysvětluje například Jiřina Jirásková, která svůj podpis také přidala. Mezi dalšími umělci byla také Světla Amortová, Světla Svozilová nebo Jarmila Švábíková.
Žádná petice se ale nikdy nenašla, takže nikdo neví, kde je pravda. Jiřina byla nakonec odsouzena k patnácti letům vězení, její sestra o dva roky později žádala prezidentskou milost od Antonína Zápotockého. K ní se přidali i někteří čeští herci a další umělci. Štěpničková nakonec dostala jen deset let.
Propuštěna byla v roce 1960, dva měsíce před prezidentskou amnestií. Svůj trest si odseděla v pardubické věznici, a poté se znovu vrátila k herectví. Celý život však v sobě měla trauma z toho, jak se k ní její kolegové zachovali. Zemřela v roce 1985 ve věku 73 let, nějakou dobu bojovala s rakovinou.
Zdroj: Neobyčejné životy
Autor: Raina Tomanová
