Herec Jiří Štrébl se proslavil především jako představitel záporných rolí. Se svým zjevem drsného chlapíka a přísným výrazem v obličeji se dokonale hodil jako nacista, zahrál si i otce, který znásilňuje vlastní dceru, a pedofilního manžela, významný je i svou rolí Klementa Gottwalda. Negativní roli měl z počátku i v divácky oblíbeném seriálu Ulice.
V tom se stal na sedm let Milošem Knoblochem, který sice zpočátku fanoušky štval svým jednáním, postupně se z něho ale díky humoru a celkovému příběhu seriálu stala oblíbená postava, která výrazně zahýbala děním. Jaké byly pro Jiřího začátky v tomto televizním hitu?
„Otevřeně říkám, že jsem do Ulice vůbec nešel rád,“ svěřil se v rozhovoru pro idnes.cz Štrébl. „Bylo to ryze z pragmatických důvodů. Měl jsem děti, byl na tom mizerně finančně a potřeboval peníze. Ovšem za ta léta se mi vše zásadně změnilo. Svou seriálovou postavu jsem si vyloženě oblíbil.“
Podle svých slov se v seriálu jako herec uchytil náhodou, a to i přesto, že měl poměrně velkou konkurenci. Nějakým způsobem se ale stalo, že se stal manželem milujícím básnění a psaní.
Nikdo netušil, že jsme s Vandou vlastně manželé
Jiří si v Ulici zahrál manžela Vandy Hybernové, se kterou byl v minulosti ve vztahu i ve skutečnosti. „V Ulici tenkrát hledali seriálového manžela pro Vandu a pozvali na zkušební obrazy čtyři herce. A vybrali si mě, aniž by vůbec tušili, že jsme spolu žili ve skutečnosti,“ zasmál se.
Vysvětlil, že až po několika letech tato skutečnost praskla. Kromě toho navíc s Vandou hrál i v dalším seriálu, který se natáčel poměrně nedávno. „Natáčel jsem seriál Anatomie života, kde do role mé bývalé manželky obsadili Vandu. Bavili jsme se o tom a režisér Petr Nikolajev přiznal, že nevěděl, že jsme spolu žili. Ani to, že jsme už sedm let seriáloví manželé v Ulici. Takže manželskou roli jsme si kromě osobního života dali už dvakrát i při natáčení,“ přiznal Štrébl.
Pak se ale rozpovídal o tom, že jeho skutečné manželství s Vandou vlastně nikdy nebylo tak úplně manželstvím.
Nechtěli jsme přijít o byt
„S Vandou jsme měli svatbu, ale nevzali jsme se,“ začíná příběh Jiří. Podle jeho slov situace vůbec není tak komplikovaná, jak na první pohled může vypadat.
„Já tenkrát našel krásnou zeď, na kterou jsem bílým vápnem napsal, že se bereme na apríla. Když jsme se pak nevzali, plno lidí si myslelo, že jsme si z nich udělali legraci, což nebyla pravda,“ tvrdí.
Jiří s Vandou totiž měli dva byty. Od právníka se těsně před svatbou dozvěděli, že jako manželé ale mohou mít pouze jeden. Tehdy byla zkrátka taková doba. Stát by jim mohl sebrat byt a ještě si vybrat který. Proto se rozhodli na úřadě oznámit, že se brát nebudou.
„Všechno proběhlo. Měli jsme prstýnky, šaty, byla hostina. Na úřadu jsme řekli, že se nebereme, pak jsme šli na hostinu, kde jsme si vyměnili prstýnky, dali si před rodinou pusu a řekli, že jsme odteď manželé. Jestli jsme byli, nebo nebyli, to je už na zvážení každého. Já říkám, že byli,“ objasnil.
Zdroj: idnes.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
