Podle Jiřího Bartošky se Eva Zaoralová velmi dlouho trápila svými zdravotními komplikacemi. Ve čtvrtek 10. března zemřela. Spjatá byla právě s hercem Bartoškou, se kterým spolupracovala na festivalu v Karlových Varech.
Byla jeho pravou rukou, Bartoška ale přiznal, že smrt pro ni byla vysvobozením, protože dlouhé roky trpěla. Byla těžce nemocná, ale i tak její smrt zasáhla celý tým, který organizuje Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Byla také velkou přítelkyní Jiřího Bartošky.
Poslední měsíce působila jen jako poradkyně
„Smrt Evy Zaoralové je pro mě velká ztráta, co se přátelství týče. Co se týče festivalu, tak už byla dlouho nemocná, takže působila především jako poradkyně. Vždycky jsme si ale říkali, že je to moje druhá manželka, měli jsme za sebou třicet let vztahu,“ řekl Bartoška pro eXtra.cz.
Pro Evu samotnou to bylo vysvobození. „Byla opravdu těžce nemocná a život už ji hodně bolel. Moje bolest je druhotná, spíš děkuju Bohu, že si ji vzal k sobě,“ rozpovídal se Bartoška o své kamarádce. S Evou mluvil osobně naposledy před třemi týdny, poté už jen prostřednictvím dcery Klaudie.
Eva Zaoralová byla nejen filmovým nadšencem, ale také překladatelkou a publicistkou. V posledních letech ji ale velmi trápily zdravotní problémy. Již v roce 2018 byla na operaci páteře, o dva roky později si zlomila stydkou kost.
Filmy a kinematografie byly její závislostí
Zaoralová byla velkou odbornicí, co se filmů týče. Byla dokonce vyznamenaná Medailí za zásluhy, ale také dostala Řád rytířky umění a literatury. V její sbírce byste našli také Cenu ministerstva kultury a na MMF v Cannes dostala plaketu za svou činnost v novinách.
Získala také Českého lva za přínos české kinematografii, myslel na ni také karlovarský festival, na kterém figurovala jako umělecká ředitelka. Nyní už bude všechno dění sledovat pouze z filmového nebe, kam odešla před několika dny.
Pro idnes.cz se ředitel festivalu rozpovídal o jejich prvním setkání, když začali pracovat na festivalu. „Miloval jsem naše dlouhé telefonáty, cestou na chalupu jsem si s ní z auta povídal klidně půl hodiny. Pak už hovory zkracovala, jak jí bylo hůř a hůř, vždycky řekla: Musím končit, všechny pozdravuj.“
Autor: Raina Tomanová
