Jiřího Bartošku zná snad každý. Je to nejen oblíbený český herec, ale také pyšný dědeček. V pracovním životě také prezidentuje filmovému festivalu v Karlových Varech.
V rozhovoru pro aktuálně.cz prozradil, co mu dělá starosti. V období pandemie utrpěla hlavně společnost, která se rozdělila na dva tábory. Česká kinematografie podle Jiřího už není taková, jako bývala dřív. Prozradil také mimo jiné, kolik toho denně vykouří.
Během rozhovoru se uvolnil, nalil si alkohol a zapálil cigaretu
Ještě před začátkem rozhovoru upozornil, že je dává velmi nerad. Vedle oblíbeného alkoholu a s cigaretou v ruce ale pookřál a vyprávěl o všem, na co se ho redaktor zeptal. Rozhovor začal právě cigaretami. Bartoška se svěřil s tím, že střídá klasické s elektronickými a jejich počet se snaží udržet na dvaceti denně.
„Teď jsem třeba čtyři pět dnů nehulil. Pak ale vždycky nastanou situace, kdy člověk dostane chuť si zapálit. Cigarety jsou hodně silná závislost. Někteří lidé dokonce tvrdí, že je jednodušší zbavit se závislosti na heroinu než přestat kouřit,“ řekl na toto téma. Kouří od svých čtrnácti let.
Promluvil o tom, jak musel bojovat s diagnózou rakoviny mízních uzlin. Podstoupit musel chemoterapie, stejně se ale nebál o sebe, ale o své blízké, kteří by ho mohli ztratit.
„Když mi tedy lékaři v osmašedesáti letech oznámili, že mám rakovinu, říkal jsem si, že v tomhle věku už lidé umírají. Jednou koneckonců umřeme všichni, to je jediná jistota. Pokud člověk bere svou nemoc fatálně, je to podle mě obrovská výhoda, protože zbytečně nepropadne negativním myšlenkám, které mu v takové situaci spíš škodí.“
Hned po dokončení chemoterapie natočil komedii Teorie tygra, která se dočkala pozitivních ohlasů. Sám Jiří uvedl, že pomohlo, že musel ihned začít pracovat. Pro něj ale panovala velká tepla a natáčení nešlo podle plánu. „Zvláštní je, že když jsem potom Teorii tygra viděl v kině, tak se mi líbila. A to na většinu svých filmů vůbec nechodím,“ svěřil se herec.
Nemocné hlasivky ho málem stály JAMU
Ačkoliv se to zdá neskutečné, na JAMU ho málem nepřijali, a to kvůli jeho hlasu. Na pohovor přišel v zimním období, on uvedl, že byl na vojenském cvičení, a když ho pak přijali a potkal Vlastu Fialovou, která byla profesorkou, oznámila mu: „Vždyť vy mluvíte pořád stejně. Vy máte nemocné hlasivky. Kdybychom to věděli, tak jsme vás tehdy nevzali.“
Podle Bartošky je těžší hrát před kamerou než na divadelním jevišti. Přitom právě před kamerou působí sebejistým dojmem, takový pocit ale sám ze sebe nemá.
„Když se vám představení v divadle jeden večer nepovede, tak máte šanci si druhý večer reputaci napravit. Velkou roli tam navíc hraje divák, který může vaši inscenaci buď povýšit, nebo z ní udělat průměrný zážitek. V divadle také dva tři měsíce zkoušíte, příběh tam vyprávíte v jednom tahu,“ vysvětluje.
Zdroj: aktuálně.cz
Autor: Raina Tomanová
