Hokejová legenda Jaromír Jágr prožívá v současné době jedny z nejtěžších chvil svého života. Před pár dny mu zemřel tatínek, kterého v úterý čeká poslední rozloučení se světem. Jarda na něj podle svých slov bude vzpomínat vždy v dobrém, byl to totiž otec, kterého mu mohl kdekdo závidět.
Pro Jágra je ztráta otce velmi náročná, naštěstí má kolem sebe ale osoby, které mu pomáhají těžké chvíle překonat. Patří k nim i partnerka Dominika. Ta už je téměř oficiálně členem rodiny, podle Aha! se totiž objevilo její jméno i na parte, kterým se Jágrovi se zesnulým loučí.
Podle serveru Expres se v minulosti hodně mluvilo o tom, jak skvělý má Jágr vztah se svou maminkou Annou. O jeho otci ale padlo sotva pár slov. Teď se sportovec přiznal, že i když na něho byl někdy táta přísný, nakonec to přineslo své ovoce a on za všechno ve svém životě vděčí jemu.
„Jestli je pravda, že si děti před narozením vybírají rodiče, mé první rozhodnutí bylo to nejlepší, jaké jsem kdy udělal. Díky za vše, tati!“ napsal Jágr po otcově smrti na svých sociálních sítích. Fanoušci už z téhle jedné věty pochopili, jak moc pro něho tatínek znamenal.
Velký kritik
Když Jágr komunikoval s rodinou, obvykle chtěl mluvit spíš s maminkou. „Vždycky zavolá a říká, abych mu dal radši mámu! Mě nechce. Já vždycky něco najdu. A říká, že jsem moc velký kritik,“ svěřil se před časem Jágr starší.
Přesto ale dobře věděl, že ho má syn rád. A platilo to samozřejmě oboustranně. Jaromír si uvědomoval, že to, co pro něho otec dělá, myslí zásadně dobře. A i díky tomu se nakonec dostal ve své sportovní kariéře na úplný vrchol.
Měl se stát stavařem
Otec Jaromíra Jágra si nejprve představoval synovu budoucnost úplně jinak. „Jaromír šel studovat stavební průmyslovku a moje vize byla, že se stane stavařem. Říkal jsem si, že když bude hrát hokej v tehdejším Československu, jako stavař se v kterémkoliv městě chytí,“ usmíval se před časem Jágr starší.
Jarda se později přiznal, že nechápe, proč otce poslouchal. On nikdy žádné zkušenosti s hokejem neměl. Na druhou stranu se ale ukázalo, že byly rady opravdu dobré a k něčemu překvapivě vedly.
„Musím říct, že poznatky, které mi říkal, byly geniální. Nevím, kde je sebral. Pořád jsem musel bruslit, pořád se pohybovat. Chtěl, abych cvičil s váhou vlastního těla, takže jsem dělal dřepy, kliky, sklapovačky,“ vzpomíná hokejista, který na svého otce nejen proto nejspíš nikdy nezapomene.
Autor: Šárka Cvrkalová
