Krásná a éterická bytost Jana Bernášková právě prožívá, jako většina maminek v České republice, tak trochu jiné dny, kdy se z herečky stává spíše učitelka, vychovatelka a kuchařka. A ani ona nemá jistotu, co bude dělat po skončení karantény.
Jani, já sleduji na sociálních sítích vaši karanténu s dětmi a manželem a nemůžu se přestat smát…Taky vám to přijde ještě vtipné?
To je spíše taková tragikomedie. Držím se hesla: Co tě nezabije, to tě posílí a sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. Takže si z naší životní situace dělám srandu, ale do smíchu mi občas není. Navíc je důležité pomáhat ostatním, takže pokud jsem rozesmála alespoň vás, tak jsem spokojená.
Jak prožívá karanténu sedmiletý syn a už náctiletá Justýnka?
Justýna to nesla těžce na začátku, nedokázala si představit, že neuvidí své kamarády a školu, což je pro ni v tomto teen období to nejdůležitější, ale po pár dnech si našla jinou formu komunikace. Spočítali jsme čas, který běžně tráví venku s přáteli, a ten dodržuje pořád. Dá si je na video a jde s nimi ven na procházku. Normálnost s online světem se snažíme vyrovnávat fyzickou aktivitou. To je hodně důležité. Tedík, ten byl na začátku nadšený, že nemusí do školy, a teď myslím strádá nejvíce. Jeho malé kamarády mu nedokážu nahradit.
Učivo prvňáčka, to se ještě dá, ale jak zvládáte učivo dcery?
Tedík šel nakonec do přípravky, takže úkoly jsou sranda, spíš je problém ho donutit je vůbec dělat, je hodně líný. Justýna je v 7. třídě a má 2x týdně online výuku, což je skvělé a může probrat učivo, kterému nerozumí přímo s učiteli, ale pomáháme jí, když si řekne. Zatím to zvládá velmi dobře sama. Spíš ji musíme obohacovat o takzvanou omáčku k učivu. Občas si musím něco znovu nastudovat, třeba v matematice převádění zlomků na desetinná čísla. To byla docela sranda.
Zdroj: Archiv Jany Bernáškové
Dozvěděla jste se při vzdělávání vlastních dětí o sobě něco nového?
Že toho strašně moc nevím a nebo si vůbec nepamatuji. Ale na druhou stranu dnes díky internetu není problém si cokoliv nastudovat. Nemusím umět všechno, stačí se nebát znovu se učit.
A o partnerovi? Takový intenzivní vztah má člověk málokdy…:-)
Krize vždycky odhaluje charaktery, to je skvělé pozorovat a nejen na partnerovi, ale na všech lidech v našem životě. My s Rudou jsme toho spolu zažili už opravdu mnoho. Od smutných situací, kdy nám odešli blízcí, až po finanční trable. Teď jsme v celku konstantní, někdy si příšerně lezeme na nervy, ale vím, že se stačí na pár hodin rozdělit a je to dobrý, ale náročné, aby se děti nehádaly. Spíš je těžké udržet pohodu v celá rodině, potřebujeme nová pravidla. Takže je měníme, vyjednáváme a učíme se tolerantnosti, ale někdy lítají věci.:-) Už bych chtěla, aby se vrátil můj starý život v novém kabátě.
Zdroj: Archiv Jany Bernáškové
Nedávno jste moc nezvládla hodinu tělocviku a stalo se vám něco s nohou. Už je to dobré a jeli jste k doktorovi?
Ano, aby mohl manžel v klidu pracovat, šla se synem do lesa, že si uděláme tělocvik. Ale řešila jsem spoustu věcí najednou, včetně práce přes telefon, najednou jsem si zvrtla nohu a napraskl mi vaz v kotníku. Válela jsem se na lesní cestě jak čuník, ale syn běžel pro tátu a zachránil mě. Dnes jsem kulhající v ortéze, ale už bez berlí, což je skvělé. Najednou mi to, že můžu chodit sama, přijde, jako neuvěřitelná svoboda. V nemocnici jsme bohužel byli a naštěstí tam nikdo kromě lékařů nebyl, takže to bylo šup, šup.
Váš muž se zase pro změnu ujal úlohy kadeřníka, zatím stříhal jenom syna, pustila byste ho i na svoji kštici?
Ano můj manžel se stal supermanem, když jsem nemohla chodit, tak vařil, opravil chatu, kotel, pořád učí děti a odpoledne dělá družináře nebo kadeřníka. Syn už vypadal jako vlasatá dcera, takže jsme ho vzali strojkem a docela dobrý. Tohle je na krizi skvělý, učí nás nové věci. Své vlasy si zatím před manželem schovávám do drdolu.
Zdroj: Archiv Jany Bernáškové
Nicméně váš muž je známý scénárista, už ho karanténa inspirovala k novému seriálu?
Pokud bude pokračování Vyprávěj, tak toto období bude výživné, asi tam popíše náš život do detailu. Inspirace se dostaví později, až se z toho všichni vzpamatujeme. A budeme mít odstup.
Vypadáte sice spíš jako éterická víla, ale připadá mi, že takové ty herdek baby od rány vám sedí ještě více…
Já totiž jinak úplně jinak působím, než jsem vnitřně strukturovaná. Působím křehce a nedotknutelně a přitom jsem docela rázná, otevřená a říkám věci na rovinu a často se směju nahlas. Vím, co chci, a někdy jsem umanutá. Dost lidí tím zaskočím, takže role, které jsou specifické a rázné, mě baví nejvíc.
Zdroj: Archiv Jany Bernáškové
V současné době běží na ČT1 opět seriál Vyprávěj, podle mě je Iveta jedna z vašich nejvydařenějších rolí, jak ji vnímáte vy?
Iveta je má oblíbená postava, i když bylo od začátku docela těžké s ní sympatizovat. Pořád škodila a byla lstivá, ale já pro ni chtěla najít tu správnou barvu. A udělala jsem z ní holku, co si bere od života všechno. Zároveň jsem jí dala takové skryté trapnosti, které jsou srandovní a lidské, například děsný smích. Také příšerně tančí, je hlučná a rychle mluví. Ivetka je takový pepřový bonbonek. Překvapilo mě, kolik lidí ji má rádo.
Zdroj: Archiv Jany Bernáškové
Jste teď opravdu s prací ve vzduchoprázdnu nebo se přece jenom nějaká spolupráce na léto chystá?
To je přesné – jsem ve vzduchoprázdnu. Vše se mi zrušilo, vlastně nevím, co bude, jestli divadla, ve kterých hraji, budou na podzim pokračovat, jelikož jsou soukromá. Nevím nic! Vím jediné, že jsem dopsala knihu, která má mít na podzim křest a dokončuje se seriál Co jste hasiči, kde hraji hlavní ženskou roli. Kdy se ale bude vysílat, to netuším. A věřím, že když jsme dole, tak zase vyplujeme nahoru. Jsem optimista.
Takže kniha na podzim, tak to je skvělé! Co o ní můžeš prozradit?
Všechno. Jmenuje se: Jak přežít svého muže. Teď je ve fázi editorských úprav, takže přepisuji a upravuji, co mi zadají. Je to ženský román o herečce Lucii, která má dceru, bláznivé kamarádky a vnitřní hlas, který jí pomáhá přežít mnoho mužů. Je to kniha, která by měla pobavit a zároveň pomoci odhalit vlastní tajemství. Muži jsou úžasní a díky za ně, ale někdy je těžké s nimi žít. Maryša ví své. (smích)
Autor: Tereza Netolická
