Jan Čenský patří mezi naše nejsympatičtější herce. Vidět ho můžete hlavně v seriálových rolích, ve filmech si ale rád zahraje prince nebo krále. Jeho hlas je podmanivý, navíc je to člověk vtipný.
Rád mluví hlavně o vánočních svátcích, které miluje. Při vzpomínce na Vánoce se často vrací do dětských let. Promluvil o spoustě sněhu, o rozbalování dárků a také o procházkách, které s rodinou absolvovali každý Štědrý den. S Vánoci má pak spojenou vůni tabáku, doutníky totiž kouřil farář, ke kterému chodili na faru.
Na Ježíška věřil do osmnácti let
Honza Čenský prozradil, že věří na anděla strážného. „Jako malí jsme měli nad postelí takový ten klasický obrázek, na kterém jsou dvě děti u strže a nad nimi drží své ochranné ruce anděl. A to já jsem skutečně zažil. Když mi bylo tak sedm, osm, hrál jsem si se svojí sestřenicí v lomu. Natáhl jsem se pro nějakou větvičku, podjelo mi to a spadl jsem z asi patnáctimetrové výšky dolů.“
„Tehdy ten můj anděl strážný opravdu hodně zamakal. A pak letos, 24. dubna, když jsem se vyboural na kole. A to už bylo horší. Měl jsem rozseknutou hlavu, utržené ucho, posunutou klíční kost, tři zlomená žebra, ruku a nohu. Odnesla to celá pravá strana,“ vzpomíná na nepříjemné zážitky herec.
Možná je to s podivem, ale na Ježíška věřil hodně dlouho. Vedla k tomu příhoda, se kterou se herec svěřil pro Český rozhlas Dvojka. „Byl jsem ještě malý a na verandě chalupy byla od mrazu ojíněná skla. A já viděl na cestě spřežení bílých jelenů a v kožešinách světlou hlavičku Ježíška. Dodnes věřím, že jsem ho viděl. Zvláštní, že jsem nikdy neviděl zlaté prasátko, ale Ježíška ano.“
A jak u nich probíhala nadílka? Vypadalo to stejně jako v jiných domácnostech. „V té chaloupce v Orlických horách byla světnice, kde se večeřelo, a vedle pokoj, kde byl stromeček. Mezi nimi byly dveře, ale vedle byla ještě chodba, z níž byl do obou místností taky vchod. Takže po štědrovečerní večeři můj tatínek vždycky šikovně zmizel na chodbě, vplížil se ke stromečku, tam zapálil svíčky a prskavky a zazvonil.“
Čenský má rád tradiční Vánoce
Jaký dárek byl pro Honzu speciální a rád na něj vzpomíná? Jako malý kluk si přál lyže. „Jednou jsem si strašně přál lyže. Ale naši je schovali za stromeček a ještě za záclonu. Všechny dárky už byly rozbalené a lyže nikde! Vůbec nevím, co jsem ten rok ještě dostal, protože jsem pořád čekal jen na ty lyže. To byla opravdu strašná muka, než jsem je za tou záclonou objevil.“
U Čenských je také jedna zvláštní tradice, kterou si sami vytvořili. „Když se mi před 30 lety narodil syn, žena mi řekla, abych s ním šel ven, protože potřebovala klid. Bylo nás tehdy s malými dětmi víc a tahle partička se od té doby schází. Ale je to bez ženských,“ uvedl oblíbený herec, který se na vánoční dopolední setkání s přáteli vždy těší.
Vánoce má každý spojené s pohádkami, ve kterých Jan často hrát. „Je to přesně čtyřicet let, co byla uvedena pohádka Princové jsou na draka. Vysílala se 1. května, na moje narozeniny.“ Honza si dokonce myslel, že to byla jeho první pohádka, redaktorka idnes.cz ho ale vyvedla z omylu.
První pohádkou byla Bílá kočička. A Honza Čenský si velmi dobře vzpomněl… „Hrál jsem Filipa a Terezka Pokorná bílou kočičku. Terezku jsem miloval. Začali jsme spolu chodit a sedm let jsme spolu žili. Pak mě vyměnila za režiséra Juraje Herze, což jsem nesl moc těžce, protože to byla moje první velká láska.“ Jeho role princů jsou nezapomenutelné a velmi oblíbené i mezi mladšími generacemi.
Zdroj: Český Rozhlas, idnes.cz
Autor: Raina Tomanová
