Sympatický pohled, roztomilá lámaná čeština a skvělé kulinářské výkony. To všechno popisuje Emanuela Ridiho, který se do povědomí fanoušků zapsal jako muž, který už pravděpodobně nikdy do rodné země neodcestuje. Co ho ale před lety přimělo zůstat v České republice?
Na otázku, zda se cítí více Italem, nebo Čechem, odpovídá Ridi velmi nejistě. Podle svých slov totiž mluví stále více italsky, takže je asi tělem více Ital. Na druhou stranu se ale do Prahy vrací s pocitem, že jede domů, takže si duší připadá jako Čech.
„O Vánocích tady budu už 29 let,“ prozradil Ridi v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Následně také přiznal, proč v České republice kdysi zůstal a také to, jaké byly jeho začátky. Mnohé fanoušky tím zaskočil, protože o jeho životě před lety neměli ani tušení.
Nebyly to jen krásné ženy
Emanuele Ridi okouzlil nejednu Češku. Něco na tomhle italském Čechovi jednoduše je. A on sám přiznává, že krásné ženy jsou jedním z důvodů, proč zůstal u nás. Se smíchem ale dodává, že kdyby šlo jenom o ženy, nejspíš by tu tak dlouho nezůstával.
„Přestěhoval jsem se do Česka, abych nemusel na vojnu. Měl jsem dlouhé vlasy a nechtěl jsem se ostříhat. A táta mi tady nabídl práci, protože tu měl obchod s oblečením,“ přiznal se k překvapení mnohých šéfkuchař. Dnes krátkovlasý muž rozhodně nevypadá na někoho, kdo by se bál vojny, je to nicméně pochopitelné.
Během let, která strávil v České republice, vystřídal celou řadu adres, kde provozoval svou slavnou restauraci. Pravdou ale je, že k vaření se dostal vlastně náhodou. Dnes ale sledu událostí rozhodně nelituje a je moc rád, že se vyučil právě kuchařem.
Učila ho babička po telefonu
„Nejsem vyučený kuchař, ale můj děda s babičkou měli restauraci a druhý děda s babičkou prodávali ovoce a zeleninu. Můj táta si vzal třetí manželku z Jižního Tyrolska a ta mi udělala carbonara a já jsem si uvědomil, že takhle to nejde,“ vypráví Ridi.
Netradiční kulinářský zážitek ho natolik pohoršil, že se rozhodl ukázat Čechům, jak vypadá opravdová italská kuchyně. Nejprve se ale musel inspirovat od někoho, kdo s tím má velké zkušenosti. Proto se radil se svou babičkou, která byla ale na druhém konci světa.
„Začal jsem vařit, učila mě babička po telefonu. Stálo mě to nesmyslně moc, protože ten telefon byl drahý. S kamarádem jsme dováželi pečivo z Itálie a první restauraci jsem otevřel v roce 1998,“ dodává ke svým komplikovaným začátkům kuchař. Dnes už je mezi lidmi známý jako někdo, od koho se lidé sami mohou mnohé naučit.
Zdroj: Blesk, ahaonline, zeny.iprima.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
