Dalibor Janda může poděkovat lékařům, že je stále na světě. Už třikrát ho museli oživovat a pro idnes.cz se zpěvák přiznal, že už nechce žít jako kaskadér. V jeho věku ale není divu, že si přeje už jen klid.
Dalibor Janda byl už třikrát velmi blízko smrti. Naposledy se mu ucpala tepna, ale nyní je zpátky v plné síle a chce dokončit své tour 40 let na profesionální scéně. Stejné výročí přitom Janda slaví také se svou manželkou. Díky zdravotním problémům přehodnotil svůj život.
Dostal od života facku, ale svůj život změnil
„Dokud člověk nedostane pořádnou facku, neví, jak to cítit. Teď už zase pořádně existuju. Ale stejně to není ono. Pořád se kontroluji a hlídám. V pětačtyřiceti jsem si říkal, že je to všechno v rychtiku. Dnes už si to neříkám.“
„Už nemám chuť žít jako kaskadér. Dělám už jen přibližně pět koncertů za měsíc, abych měl mezitím i pauzu na relax. Také teď dost cvičím,“ řekl Janda v pořadu Limuzína s Mírou Hejdou.
Zpěvák v lednu zažil velmi krušné chvíle. Sanitka ho musela odvézt do pražské Fakultní nemocnice, kde skončil na koronární jednotce. „Měl jsem trable se srdcem, ucpala se mi tepna cholesterolem. Stresový cholesterol. V tepně jsou takové šupiny, které když se odloupnou, tak ucpou tepnu.“
„I když si hlídáš cholesterol a chodíš na pravidelné půlroční kontroly, je ti to houby platné, protože do tepen ti není vidět. Měl jsem už delší dobu vysoký cholesterol. Řekli, ať na to beru léky. Jako junák to samozřejmě užíváš občas a bereš to trochu na lehkou váhu. Pak cvak a je to. A už tě vezou,“ uvedl Janda.
Popsal, jaké je to žít několik desetiletí s jednou ženou
Už v sanitce došlo k oživování, potřetí ho museli dostat mezi živé přímo na operačním sále. „Cestou do nemocnice jsem dvakrát odešel na druhou stranu, jak se říká. Nahazovali mě. Paní doktorka mě ale úspěšně dostala až na sál. Tam jsem se probral a cítil jsem obrovskou bolest,“ vzpomíná muzikant.
Během rozhovoru přiznal také, jaké to je žít 40 let s jednou manželkou. „Teď po těch čtyřiceti letech si říkám, že je to dobře. V určitých chvílích, když je ti nejhůř, poznáš, že se o tebe ta ženská dokáže postarat. Neříká mi, že simuluji a podobně, ale vidím, že má o mě opravdu strach.“
V nemocnici poznal, kdo stojí za to, aby mu věnoval pozornost. Netýká se to jen příbuzných, ale také přátel, jak Janda poznamenal. „To samé se týká kamarádů. Když jsem ležel v nemocnici, viděl jsem, kdo se zajímá, pošle SMS nebo zavolá. A pak jsou tací, kde vidíš, že ti to snad i přejí a říkají si: ‚tak konečně ho to taky trochu potrestalo‘ a podobně. To se od jiných kamarádů donese.“
Zdroj: idnes.cz
Autor: Raina Tomanová
