Dagmar Havlová na své sociální síti často vzpomíná na své herecké začátky a mládí. Tentokrát ale zašla ještě dál. Zveřejnila fotografii ze svých studentských let. U té zavzpomínala na to, jaká byla v pubertě.
Havlová studovala nejprve na konzervatoři, pak nastoupila na Janáčkovu akademii múzických umění, popisují její webové stránky. Už v té době si jejího talentu všiml režisér Juraj Herz, díky kterému si později zahrála ve filmu Holky z porcelánu.
„Už na škole byla velmi talentovanou, výrazného typu. Proto si jí také v roce 1974 všiml režisér Zdeněk Pospíšil a obsadil ji do hlavní role inscenace Profesionální žena. Svoji vůbec první roli v profesionálním divadle tak ztvárnila právě na Provázku,“ uvádí podle serveru Deník ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý.
Talentovaná, ale také melancholická
Už na škole Dagmar Havlová předváděla, že se narodila s talentem v krvi. Získat si pozornost jí nedělalo problémy.
Jak ale přiznává, zároveň byla mnohdy také smutná a přemýšlela nad věcmi až moc do hloubky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na instagramu zveřejnila bývalá první dáma svou fotografii ze studentských let. Na starém snímku je vyfocena s kytarou, dívá se spíše smutně a zdá se, že o něčem zarytě uvažuje. Taková podle svých slov tehdy bývala.
„Tato studentská fotka mě ukazuje, jaká jsem byla v pubertě. Melancholická, dost často zadumaná, smutná,“ píše u snímku. Prý až profesionální fotografové ji později nutili, aby se na svět také trochu usmívala.
Usmívá se, i když jí do smíchu není
Manžel prý Havlové vždy říkal, že by se měla usmívat. Měla by zahodit melancholii. Kdykoli totiž byla vážná, vypadala prý o 40 let starší, z čehož potom býval melancholický pro změnu on. Na jeho radu se tak Havlová začala na svět dívat jinak.
„Od té doby se snažím usmívat se, i když mi do smíchu není. Pomůže mi to ošálit mozek i srdce. A možná i lidi,“ napsala ke své fotce.
Pravda je, že v posledních letech je ve společnosti viděna vždy jen se sympatickým úsměvem. A i to je důvod, proč ji lidé milují.
Zdroj: Instagram, Dagmar Havlová, OnlyU, Deník
Autor: Šárka Cvrkalová
