Určitě víte, že filmový herec Alain Delon se rozhodl pro eutanázii. Ta je legální pouze ve Švýcarsku. Zkušenosti s ní má i Chantal Poullain – herečka, ale především sestra, která pomohla v nejhorších dnech své nejbližší rodině.
Pro eutanazii se rozhodla sestra slavné herečky, která tak dospěla k rozhodnutí v posledním stadiu rakoviny. Nechtěla čekat na to, až si ji smrt vezme, a vykročila jí naproti. Dobrovolný odchod ze světa chtějí podstoupit lidé, kteří už nemají na výběr a chtějí si ušetřit trápení.
Sestra měla velké bolesti, říká Chantal
„Má sestra požádala ve Švýcarsku o eutanázii a já se za ní jela rozloučit. Lék, který ji uspal, jí podávala nejlepší kamarádka, a mě poprosila, ať se vrátím ke své rodině,“ popsala už před časem Poullain Blesku. Její sestra trpěla obrovskými bolestmi, a proto se rozhodla odejít sama.
„Byla kost a kůže. Na konci ji lékaři z etických důvodů udržovali při životě. Každé ráno po probuzení se ale divila, proč je ještě naživu. Kvůli tomu všemu jsem její rozhodnutí chápala,“ doplnila francouzská herečka. Obě se pak připravovaly na konec, který byl jistý.
„Měla kruté bolesti. Věděla jsem přesnou hodinu a minutu, kdy jí bude ten lék podán. Seděla jsem v tu chvíli v kuchyni u stolu a prosila jsem ji pomyslně, ať mi dá znamení – ať třeba spadne obraz ze zdi nebo sklenička ze stolu, prostě ať se něco stane a dá mi vědět, že je jí dobře.“
Chantal má o svém případném konci života jasno
„Ten den bylo zataženo, škaredě. A najednou mi do pokoje zasvítil paprsek slunce, který po chvíli zmizel, a já věděla, že to byla ona a je jí už dobře,“ tak na osudný den vzpomíná Chantal, která byla se sestrou do poslední chvilky. Chantal se přiznala, že by podpořila projekt, který by umožnil eutanázii provádět i u nás.
„Postup by měl být přísnější, aby to nemohlo být zneužité. Jde o to, aby mohl rozhodnout přímo člověk, který je smrtelně nemocný. Ne aby to za něj rozhodovali jiní, třeba rodina.“ Přiklání se tak k rozhodnutí nejen své sestry, ale také slavného herce, který poprosil svého syna, jestli by mu nepomohl, napsal server eXtra.cz.
„Když budu v podobné situaci jako moje sestra, nemocná v bolestech, jen kost a kůže, budu taky chtít, ať mě nechají odejít. V naší rodině to tak máme – i můj dědeček odešel z vlastní vůle, protože věděl, že by byl přítěží pro rodinu. Když je někdo nevyléčitelně nemocný, proč ho nenechat v míru a s úsměvem odejít, když si to přeje?“
„Moje sestra mi říkala – jsem připravena odejít. Říkala mi to s úsměvem, těšila se. Když to prožíváte, změníte na to názor. Vážím si lékařů a jejich záchrany životů. Jsou ale momenty, kdy smrt patří k životu,“ má jasno Chantal Poullain.
Autor: Raina Tomanová
