Chalupu mají už několik let, rodina Slováčkových ji koupila jako zchátralé stavení, které shořelo a znovu bylo postaveno. Anička na ni velmi ráda vzpomíná, protože na ní strávila celé dětství.
„Chalupu si pamatuji jako polorozpadlou. Přesto jsme jezdili s rodiči i do té ruiny a bydleli víceméně v provizoriu, zatímco tu probíhaly opravy, jak se rodiče snažili to tu s pomocí řemeslníků dát do pucu. Naši po chalupě léta toužili. Hlavně máma. S tou jsme do tohoto kraje jezdili také mnohem dřív, než jsme chalupu objevili,“ svěřila se Anička pro idnes.cz.
Anička zatápí v kamnech, sama si sbírá i bylinky na čaj
„Projeli jsme to tu křížem krážem, až jsme dostali tip na tuto adresu od zlatého pana starosty Orta z vedlejší vesnice, se kterým se máma seznámila,“ pokračuje blondýnka, která se věnuje zpěvu stejně jako její matka. Anička se o chalupu stará moc pěkně, umí si zatopit v kamnech a připraví vám čaj z bylinek, které si sama nasbírala.
„Dokud jsme ještě měli doma idylické Vánoce, tak jsme byli vždy na Štědrý den v Praze. Ráno jsme jeli do Přezletic za rodinou mojí mámy, kde jsme byli na oběd. Po návratu dodělávala máma polévku, tu si připravovala už den předtím,“ vzpomíná na Vánoce z dětství.
„Taky si vybavuji, že když jsem po sobě neuklidila nepořádek po rozbalení dárků, našla jsem dopis, ve kterém se psalo, že si Ježíšek dárky zase odnese. To jsem obrečela, zvlášť když mě rodiče ujistili, že se to může opravdu stát. Tak do mých pěti let to bylo takhle idylické, pak už moc ne…“ prozradila v rozhovoru.
Anička se také svěřila, že sněhu bylo tolik, že nebylo možné projet. Měli ho až pod okny chalupy a její rodiče pak na Silvestra lahve s vínem a sektem vyhazovali přímo do sněhu, aby se ochladily. „Mám Vánoce moc ráda, přestože je to pro mě poslední dobou větší stres a nervy, ale vždycky se na ně moc těším.“
Obžerství k Vánocům patří, říká zpěvačka
Anička se netají tím, že o Vánocích hodně jí. „Chodím ráda na vánoční trhy, nasávám atmosféru a vůni trdelníků, které se všude pečou. Baví mě jezdit za příbuznými, protože každý má jiné druhy cukroví. A také jiný bramborový salát, jiné řízky. Ano, je to obžerství, ale k Vánocům to tak nějak patří.“
Musela se také pochválit, protože prý umí dokonalý bramborový salát. Co ale nemusí, je rybí polévka. Tu ani neumí uvařit, ani by ji nesnědla. „Já k ní mám stále spíš odpor, protože jsme v dětství museli vždycky sníst i to mlíčí, a to prostě nepozřu,“ přiznala. „Taky jsem pevně rozhodnutá, že u svých dětí nepoženu Vánoce přes materiálno. Mrzí mě, že všichni pořád řeší jen a jen dárky a pravé kouzlo Vánoc se čím dál víc vytrácí.“
„Prostě budu se moc snažit, aby měly moje děti z Vánoc spíš vzpomínky na krásné zážitky než na dárky, na které stejně časem většinou zapomenou. Já si sice spoustu svých dárků pamatuji, ale paradoxně to nebyly drahé dárky, třeba nějaký plyšák, kterého dostala máma někde na koncertě,“ vzpomíná na své dětství o Vánocích Anička.
Pro Aničku jsou ale důležitější Velikonoce, protože se na chalupě sejdou celé party, holky se oblékají do sukní, kluci pletou pomlázky a poté se všichni sejdou u stolů, kde najdou nejrůznější dobroty. Přiznala také, že na chalupu jezdí hlavně ona a její bratr Felix.
„Máma sem tolik nejezdí, nicméně všechno, co tu vidíte, vymyslela ona. Táta je tu docela často, ale nejčastěji tu potkáte bráchu Felixe. O chalupu se také nejvíc stará. Je moc šikovný, navíc z té dřiny září štěstím. Dalo by se říct, že tady bydlí.“ Anička by ráda byla na chalupě častěji, ale kvůli dojíždění na natáčení by to bylo příliš složité.
Zdroj: idnes.cz
Autor: Raina Tomanová
