Stromy jsou všude kolem nás. V zahradách, parcích, kolem silnic, v lesích, dokonce i na polích se nějaký osamělý občas vyskytne. Poskytují nám kyslík, který potřebujeme k životu, v létě nám dávají stín, obdivujeme jejich krásu.
Někteří velikáni mohou lákat nejen svou krásou, ale také posvátným tajemstvím. Památné stromy lákají turisty z širokého okolí, vypráví příběhy, stávají se součástí fotek. Jedním z nejzajímavějších stromů je pravděpodobně strom, který se stal svým vlastním majitelem.
Nebyl sám sobě vlastníkem vždy
Strom s názvem „The Tree That Owns Itself“ (doslova Strom sám sebe vlastnící) najdete v americkém státě Georgia, v provincii Atheny. Hrdý velikán láká desítky turistů každý den. Ne jen tak nějaký strom se přece může pyšnit takovým titulem. Jak ale vlastně došlo k tomu, že rostlina legálně vlastní sama sebe, a dokonce na to má papír?
Zdroj: Science.howstuffworks.com/
Strom byl stovky let majetkem rodiny, která vlastnila pozemek, na kterém rostl. Brzy po roce 1800 se Atheny staly oficiálním městem a strom byl zapsán jako nejvyšší v širokém okolí. Tou dobou byl vlastníkem stromu William H. Jackson, který k němu měl velmi silný emoční vztah. Jako profesor na univerzitě v Georgii a velmi vzdělaný muž měl své možnosti.
Jacksonovi se opravdu po několika hádkách s právníky a hledání různých kliček ve smlouvách podařilo dát stromu jeho vlastní právo. I když originální smlouva je v dnešní době k nenalezení, existuje několik kopií vystavených v místních muzeích a uložených v archivech. Strom je opravdu vlastníkem sám sebe.
Několikrát měl být pokácen, nikdy k tomu nedošlo
Zdroj: Boston Public Library / Commons.wikimedia.org
Je samozřejmostí, že k pokácení takto starého a významného stromu je zapotřebí souhlasu majitele. Jenomže strom psát nedokáže, tudíž je nemožné souhlas získat. Jeho právoplatný zástupce, který ho vlastníkem udělal, je dávno po smrti. Není tedy legální cesty, jak se stromu zbavit.
Smutný osud, věrní lidé
V roce 1942 do stromu udeřil blesk. Starý hrdina nedokázal zásah vydržet a vyvrátil se. Místním obyvatelům bylo stromu líto, proto zasadili jeho semínka a po několik let pečlivě pěstovali „syna“ této slavné rostliny. Ačkoli se to místní administrativě nelíbilo, podle práva i tento nový strom vlastní sám sebe, stejně tak, jako jeho „otec“. Dnes je nový strom již velký, silný, láká pozornost turistů a i nadále platí, že dokud bude sám svým vlastním majitelem, město se ho nemůže zbavit. Mnozí úředníci dokonce patří k těm, kteří památku podporují, bohužel však strom stojí na významném místě, kde jiným překáží. Jaký bude jeho osud, pokud někdo najde skulinu v zákonech, to nelze nyní s jistotou říci.
Autor: Šárka Cvrkalová
