Jana dnes vídá svého syna jednou za měsíc o víkendu. Když jí manžel oznámil, že už ji nemiluje a chtěl by se nechat rozvést, bylo malému Honzíkovi osm let. Pro Janu znamenal všechno a byla odhodlaná ho získat do péče za každou cenu. Právě to ji nakonec nejspíš stálo pravidelnou střídavou péči, kterou navrhl chlapcův otec. Dnes svých činů lituje, proto se rozhodla svěřit svůj příběh ostatním.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když Marek oznámil Janě, že už ji nemiluje, nejprve se snažila přijít na to, proč už s ní nechce být. Podezírala ho, že má milenku, snažila se ho přemluvit, že mu vše odpustí, aby s ní zůstal.
Nic ale nefungovalo a ona nakonec pochopila, že je v tom opravdu jen to, že už ji nechce. „Bolelo to, ale hlavní pro mě byl Honzík, kterého jsem chtěla výhradně do svojí péče. Manžel přišel s návrhem na pravidelné střídání, ale já se rozhodla nesouhlasit a o chlapce se soudit,“ vykládá.
Po dobu procesu bydlel se mnou. Navykládala jsem mu strašlivé věci
Janě bylo jasné, že pokud syna proti otci poštve a on u soudu řekne něco, co by Marka opravdu poškodilo, dopadne nakonec všechno podle jejích představ. „Vyprávěla jsem mu, že ho čekají s otcem jen špatné dny. Vymýšlela jsem si, že je Marek chudý, nekoupí mu na Vánoce žádné hračky, že ho bude bít za špatné známky ve škole,“ přiznává. „Dnes se za sebe tak strašně stydím.“
Když ani tak Honzík nedal na otce dopustit, začala ho Jana psychicky týrat. „Říkala jsem mu, že pokud nebude před sociálkou a soudem vyprávět, co jsem mu navykládala, tak mu zakážu hračky nebo bude bez večeře. Nikdy jsem to samozřejmě nedodržela, ale on se mě začal bát a na mou hru přistoupil.“
Nakonec všechno dopadlo jinak. Uvědomila jsem si svou chybu
Otec Honzíka Janinu strategii prokoukl. Když si bral chlapce na víkend, on mu nakonec s pláčem všechno řekl. Přiznal taky, že se matky bojí. Slíbil, že to samé řekne i u soudu. „Když mi manžel řekl, abych přistoupila na jeho návrh s tím, že budu mít Honzíka dva dny v měsíci, myslela jsem, že zešílel. Ale on na mě vyrukoval s tím, že za psychické týrání by mě mohl i nahlásit na policii. V Honzíkových očích jsem tehdy viděla strach a prosbu,“ říká čtenářka.
Přiznává, že se bála policie, na druhou stranu si uvědomila, jak velkou chybu udělala. „Chtěla jsem v ten okamžik být pro chlapce dobrou mámou alespoň ty dva dny v každém měsíci. Nakonec jsem proto na dohodu přistoupila. Rozvodové řízení se urychlilo a vše dopadlo podle manžela. Dnes už vím, že jsem udělala chybu. Honza mi nejspíš dávno odpustil a je rád za ty dny, které tráví se mnou. Chtěla bych manžela požádat, abych mohla vídat syna častěji, ale bojím se, že by na to nikdy nepřistoupil…“
Autor: Šárka Cvrkalová
