Pravděpodobně většina z nás si na 1. dubna vzpomene a napálí nějakého svého blízkého nějakým tím kanadský žertíkem. A snad každý z nás už se právě v tento den stal obětí takového vtipu.
Apríl sice není oficiálně v žádném kalendáři, ale přesto je jedním z nejoblíbenějších svátků v mnoha zemích po celém světě. V každé zemi má trochu jinou tradici a trochu jiný původ.
V jiných zemích má náš apríl mnoho pojmenování. V anglosaském světě se mu říká den všech bláznů. Ve Francii zase aprílová ryba. Děti tam vystřihují rybičky z papírů a lepí je na záda ostatním, kteří pak chodí po ulici a netuší, proč si na ně lidé ukazují.
U nás se 1. dubnu říká jednoduše apríl. Jak ale vznikl a proč si právě v tento den střílíme z ostatních? Historie svátku sahá možná dál, než vás kdy napadlo. A to nejen v evropských zemích.
Již před naším letopočtem
Evropané podle všeho slaví apríl již od středověku. Jenže mimo Evropu se svátek objevil dokonce už dávné roky před Kristem. Vůbec poprvé se apríl objevil v roce 536 před naším letopočtem.
A to v Íránu, kde měl jeho autorem být kdosi známý pod jménem Sizdah Bedar. Ačkoli Íránci slaví apríl třináctý den prvního měsíce roku íránského kalendáře, u nás toto datum připadá právě na 1. dubna.
Apríl jako anglosaská tradice
V Anglii vznikl den žertů ve 14. století. A to na základě příběhu z Canterburských povídek od Geoffreyho Chaucera. V nich liška napálí pyšného kohouta, a to třicátý druhý den od března.
Ačkoli Chaucer měl tehdy pravděpodobně na mysli den od konce měsíce, lidé to pochopili jinak a od té doby se apríl slaví na 1. dubna. Kvůli vtipnému příběhu se v tento den vítal příchod jara a tepla a součástí oslav se staly také žertíky podobné těm, které liška kohoutovi vyvedla.
Apríl v českých zemích
První písemná zmínka o aprílu na našem území pochází z roku 1690. Zaznamenána byla v zápisu pocházejícím od Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Ale tehdy ještě nešlo o jednoduché slovní vtípky, jak je známe dnes.
Lidem se dříve totiž prováděly žerty mnohem komplikovanější. Příbuzní se posílali pro neexistující předměty, jako například bubliny do vodováhy nebo mezery do žebříku. Známé byly i případy, kdy si šel člověk k sousedovi půjčit komáří sádlo nebo zaječí peří.
Ke konci 18. století se zmínky o aprílu začaly ukazovat čím dál častěji. Lidé už se na jednoduché žerty nenachytali a začali být líní plnit nesmyslné úkoly. Proto vznikl apríl tak, jak ho známe dnes.
Nachytáme přítele jednoduchou lží, kterou jim vyrazíme dech, abychom jim vzápětí oznámili, že to vlastně byla jenom legrace. A zatímco se bavíme nad tím, jak nám vtip krásně vyšel, nesoustředíme se na to, že někdo další může nachytat nás.
Oficiálně ho nepřijala žádná vláda, v kalendáři je označený jen tehdy, pokud si ho tam sami připíšeme. Přesto je jedním z nejoblíbenějších svátků, na který se těší každé malé dítě, které touží po tom nachytat maminku či tatínka na obyčejném slovním žertu.
Autor: Šárka Cvrkalová
