Prokrastinace a lenost jsou dva podobné, ale přece jen odlišné jevy. Mnoho lidí si neuvědomuje rozdíl mezi nimi, často pak nazýváme své přátele línými, i když ve skutečnosti je tato vlastnost vůbec nevystihuje. Co přesně je tedy prokrastinace a jak se s ní dá bojovat?
Prokrastinace je aktivní proces oddalování úkolů, které bychom měli dělat, navzdory tomu, že víme, že jejich odložení bude mít negativní důsledky. Je to jakási forma sebepoškozujícího chování, kdy člověk záměrně a dobrovolně odkládá důležité úkoly na později, i když ví, že tím riskuje horší výsledky nebo zvýšený stres, uvádí Psychology Today.
Naproti tomu lenost je spíše pasivní stav nezájmu o práci nebo aktivitu, který není nutně spojen s vědomím negativních důsledků. Jde tedy sice o pojmy, jejichž význam má nějaké společné aspekty, jako celek jsou ale lenost a prokrastinace zcela něco jiného, vysvětluje James Clear.
Proč prokrastinujeme?
Odborníci identifikovali několik klíčových psychologických důvodů k tomu, proč se lidé často uchylují k prikrastinaci. Mnoho lidí odkládá úkoly, protože se obávají, že je nezvládnou dokonale. Psycholog Tim Pychyl nazývá tento jev únikem před negativním hodnocením.
Podle dalších odborníků je prokrastinace často způsobena nízkou vnitřní motivací k danému úkolu. Novější výzkumy ukazují, že prokrastinace je ale i strategií, jak se vyhnout nepříjemným emocím spojeným s určitou činností, doplňuje Boise State University.
Jak s prokrastinací bojovat?
Způsobů je několik. Tím prvním je technika malých kroků. Doporučuje se rozdělit si velké úkoly na co nejmenší možné části. Čím menší a jednodušší krok, tím pravděpodobněji ho člověk udělá, píše Academic Support.
Psycholog Francesco Cirillo vyvinul dále také techniku krátkodobého intenzivního fokusu. To znamená, že 25 minut práce by mělo být následováno pěti minutami odpočinku. To pomáhá překonat počáteční odpor k zahájení úkolu, vysvětluje Solving Procrastination.
K dalším praktickým doporučením pak patří eliminace rozptylujících podnětů, práce v prostředí, které podporuje soukromí, praktikování všímavosti a sebereflexe, ale především stanovení reálných cílů, které je člověk skutečně schopen naplnit.
Zdroj: James Clear, Academic Support, Boise State University, Psychology Today, Solving Procrastination
Autor: Šárka Cvrkalová
