Klinický vampirismus: Chuť na krev mohou pociťovat i lidé ve vašem okolí

od Šárka Cvrkalová
2 minuty čtení
Krev
Zdroj: Pixabay

Pravděpodobně každý z nás se někdy řízl do prstu. První věc, kterou v takové chvíli intuitivně uděláme, je olíznutí rány. To je ale velmi nebezpečné, protože z rány do žaludku dostáváte také patogeny. Navíc spolykaná krev může nadělat velké zdravotní komplikace. Naštěstí s malým množstvím této tekutiny si tělo snadno poradí. A proč by někdo krve pil větší množství, že?

Ačkoli si mnoho lidí myslí, že krev pijí pouze upíři ve filmech, opak je pravdou. I v reálném světě existuje psychická porucha, která v lidech vyvolává chuť na krev. A to může být velmi nebezpečným problémem, zvlášť, pokud se pacienti s tímto problémem nedokážou ovládat.

Klinický vampirismus

Klinický vampirismus, známý také jako Renfieldův syndrom, je vzácná psychická porucha, která je předmětem odborného zájmu a diskuzí v psychiatrické komunitě.

Termín je odvozen od postavy Renfielda z Bramova Stokerova románu Dracula, píše Huffpost. Samotný klinický vampirismus však byl jako psychologický fenomén popsán až v pozdějších letech, především v odborné psychiatrické literatuře druhé poloviny 20. století.

Klinický vampirismus je charakterizován nutkavou touhou konzumovat krev a fetišismem spojným s krví. Jedinci trpící touto nemocí jsou fascinováni krví, mají nutkání ji pít a pociťují sexuální vzrušení ve spojení s krví.

Nebezpečí nemoci

Samozřejmě je jasné, že osoby trpící problémem nebudou chodit od člověka k člověku a pít lidem krev jako upíři ve filmech. Bohužel ale mnohdy dochází k tomu, že například lidé konzumují krev zvířecí, nebo že se sebepoškozují, aby pak mohli konzumovat krev vlastní, píše Semantic Schollar.

Nadměrné přijímání železa může způsobit hemochromatózu, tělo rozhodně není uzpůsobeno trávení krve, což může vést k vážným zažívacím problémům. Metabolizace velkého množství krve klade extrémní nároky na játra a ledviny.

Je důležité zdůraznit, že klinický vampirismus je vzácná porucha a každý případ vyžaduje individuální přístup, uvádí Taylor & Francis. Je třeba vyhledat odbornou pomoc psychologa či psychiatra, léčba je ale velmi komplikovaná.

Zdroj: Semantic Schollar, Pubmed, Taylor & Francis, The Daily Beast, SYFY, NIH, Huffpost

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články