Někdy je lepší ukončit vztah hned na začátku než neustále doufat, že se něco spraví. S tímto poselstvím nám přišel příběh od Emy. Ta se téměř rok snažila najít se svým přítelem společnou notu. Jenomže dva cholerici v jednom domě zkrátka neměli možnost se spolu sžít. Neustálé hádky a vzájemné následné utěšování nakonec nevedlo k ničemu jinému než k rozchodu.
Oba jsme výbušní. Zároveň ale máme přecitlivělé duše
Ema popisuje svého přítele Filipa jako skvělého chlapa, který se ovšem jednou za čas zkrátka naštve kvůli úplnému nesmyslu.
„Dokázal se hodiny hádat s počítačem kvůli práci. Když měl špatnou náladu, kopal kolem sebe, křičel na mě, na kocoura, na neživé předměty,“ tvrdí Ema.
Potom se vždy uklidnil, došlo mu, jak hrubě se choval a začal se omlouvat. Často to končilo jeho pláčem, kdy jsem ho uklidňovala, že se na něho nezlobím, že vím, že to nemyslel zle,“ říká Ema.
Bohužel ale dodává, že to samé se projevovalo i opačně. „Bylo by nefér mého přítele zmiňovat jako jediného, kdo kazil náš vztah. Také mám svoje dny a vím o tom,“ přiznává.
„Jsem odmalička nervák. Někdy se mi zkrátka nedaří. A může to být i drobnost, kvůli které začnu házet vším kolem sebe. Třeba když mi nejde navléknout nit do jehly.“
Zpočátku vztahu to bylo tak, že jeden vždy křičel a druhý ho pak uklidňoval. Jenomže čím déle vztah trval, tím častěji se partneři spíše jenom hádali a plakali pak každý v jiné místnosti.
Nebyla to ničí chyba. Prostě už to tak dál nešlo
Společné bydlení podle Emy dokázalo, že ona s Filipem zkrátka zůstat nemůže. „Když jsem mu řekla, že už to tak dál nejde, souhlasil. Rozešli jsme se v dobrém. Oba nás to bolelo, ale víme, že to nešlo jinak.“
I dnes, půl roku od rozchodu, Ema přiznává, že má Filipa stále ráda. „Párkrát jsem přemýšlela o tom, že bychom mohli vztah obnovit. Vždycky jsem si ale naštěstí včas uvědomila, že by to bylo opět stejné.
Hádky, uklidňování, pláč. Na obou stranách. To jsem také řekla Filipovi, když se u mých dveří dvakrát objevil s květinou a zval mě na rande.“
Ema doufá, že v životě najde ještě někoho, jako byl Filip, jenom méně výbušného. „Filip je hodný chlap a zaslouží si někoho, kdo jeho emoce zvládne.
Já mám co dělat s těmi svými, nedokážu se starat ještě o něho. Oběma nám to ubližovalo a takhle je to rozhodně lepší,“ říká na závěr svého příběhu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
