Život s alkoholikem dokáže obrátit lidem život vzhůru nohama. Když má ovšem kromě lásky k alkoholu manžel také násilnické sklony, začíná být situace neúnosná. Čtenářka Denisa je se svým manželem už patnáct let a dlouhá léta snáší jeho závislost. Vadí jí, že ostatní považují jejího muže za nejlepšího manžela, když sami nevidí, čeho je v opilosti schopen.
Začal pít už na svatbě
„V době, kdy jsme spolu randili, mu alkohol nic neříkal. Vše se změnilo až na svatbě. Tam mu zachutnal a od té doby nemůže přestat,“ začíná svůj příběh Denisa. „S přáteli tam tenkrát popil pár panáků a najednou máme doma kopu láhví tvrdého alkoholu,“ popisuje s rozhořčením. Její manžel ovšem není běžným příkladem alkoholika.
Pije hlavně doma, kde ho nikdo nevidí
„Neopíjí se v hospodě, protože doma na to má klid,“ vysvětluje Denisa. V jejich domě nejsou návštěvy na denním pořádku, a tak o problému ví jen ona a její tchyně.
Přes den je Denisin manžel zvyklý pracovat z domova, jelikož se živí jako správce sociálních sítí. Nikdo si zatím nevšiml, že by pracoval pod vlivem, a tak nebyl důvod jeho problém řešit.
Přátelé si myslí, že je to ideální manžel
Denisa je nešťastná hlavně, když jí přítelkyně tvrdí, že našla perfektního muže. Stydí se před nimi mluvit o jeho problému, a hlavně má strach z jeho reakce, kdyby se k němu informace dostala. Raději tedy trpí řeči svých kamarádek, které jejího manžela vidí v tom nejlepším světle. „Všechny kamarádky z okolí mluví o mém muži jako o pracovitém, společenském a veselém člověku. Nikdy totiž nezažily to, co já,“ líčí.
Když se opije, máme doma zle
Pár panáků obvykle jejímu manželovi nevadí. Běžně jen trochu zčervená a občas mluví z cesty. Horší situace nastává, když přežene svou běžnou dávku. „V tu chvíli zapomíná, kdo jsem. Je agresivní, tahá mě za vlasy a nadává mi. Vždy se zamknu ve vedlejším pokoji a čekám, dokud neusne,“ naříká Denisa.
Léčit se nechce, protože si myslí, že s alkoholem problém nemá
Svého manžela by ráda dovedla k odborníkovi, ale on si nechce přiznat, že má problém. Za své chování se druhý den omlouvá. „Potom ho mrzí, jak se zachoval a stává se z něj zase ten muž, kterého jsem si kdysi brala,“ tvrdí Denisa. Pořád ho miluje, ale ráda by ho jeho závislosti zbavila. Uvědomuje si, že k léčení potřebuje hlavně to, aby si sám uvědomil, že jeho chování není omluvitelné.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
