Každý horolezec má na svém seznamu i nejvyšší horu Mount Everest. Předtím, než se však na horu vydá, musí prokázat své schopnosti a znalosti. Navíc musí doložit, že již vystoupal na jinou horu, jejíž výška činila nejméně 8 000 metrů. I přes zkušenosti ale horolezce může zaskočit tzv. zóna smrti. Právě zde umírá nejvíce lidí.
Od dob, kdy Sir Edmund Hillary a Tenzing Norgay v roce 1953 jako první pokořili nejvyšší horu světa, uplynul již nějaký čas. A ze zdolání vrcholu Mount Everestu se stal poměrně běžný koníček mnoha lidí, kteří mají dostatek financí.
Již přes 4 000 lidí horu zdolalo
Od roku 1953 tak vrchol hory zdolalo již přes 4 000 lidí. Server Climbing Kilimanjaro však v této souvislosti zmiňuje i mnohá úmrtí.
Podle himálajské databáze zahynulo na Mount Everestu od roku 1922 nejméně 322 lidí. Dne 14. dubna 2014 lavina zabila 16 nepálských horolezeckých průvodců. V roce 2015 zemřelo 19 lidí v základním táboře kvůli zemětřesení.
Zbylá úmrtí jsou pak přisuzována zejména špatné připravenosti horolezců na náročný výstup či nehodám, kterým nelze při takto náročném výstupu zabránit.
Nejčastějšími příčinami úmrtí na Mount Everestu jsou akutní horská nemoc, pády, laviny, vyčerpání, trhliny a podchlazení.
Největší nebezpečí na horolezce číhá v oblasti zvané zóna smrti, která se nachází v úseku nad 8 000 metry a v níž odborníci nedoporučují nikomu zůstat déle než 16 až 20 hodin.
Co se děje s tělem v zóně smrti
Jak upozorňuje server Wonderopolis, dochází v takové nadmořské výšce k poklesu množství kyslíku v atmosféře o 40 procent.
Pro lidské tělo je potom velmi náročné získat ze vzduchu potřebný kyslík. V kombinaci s fyzickou námahou při lezení na horu to může být smrtelné.
Někteří horolezci pak dle zmíněného serveru Wonderopolis tuto zkušenost přirovnávali k „běhání na běžeckém pásu a dýchání brčkem.“
Nedostatek kyslíku má negativní vliv na lidský organismus. Může například způsobit otok mozku a horolezci pak zapomenou, kde jsou, a mohou mít halucinace.
Také může dojít k vysokohorskému plicnímu edému, jehož příznakem je pocit dušení. Horolezci začnou kašlat a dokonce mohou vykašlávat bílou pěnu.
Zóna smrti s sebou nese i další rizika ve formě omrzlin či dokonce sněžného oslepnutí. Sněžná slepota je dočasná neschopnost vidět kvůli oslnění ze sněhu a ledu.
Server Ultimate Kilimanjaro pak dodává, že nedostatek kyslíku je velmi závažný stav a pokud nedojde k okamžité léčbě a doplnění kyslíku, může hypoxie vést k nevratnému poškození životně důležitých orgánů a smrti.
Postupná aklimatizace a kyslík
Dle Expedreview je tedy velmi důležité se postupně aklimatizovat a zvykat si na vyšší nadmořské výšky. Průvodci doporučují vytrvale stoupat do 3 000 metrů a vždy strávit několik dní v této nadmořské výšce.
Od hranice 3 000 metrů většina průvodců doporučuje pomalý, ale stálý výstup.
Veškeré výše zmíněné komplikace pak lze odbourat tím, že horolezci využijí doplňkový kyslík. Někteří ale lezou na horu s cílem dosáhnout rekordu, a tedy tento kyslík s sebou nemají.
Zdroje: Climbing Kilimanjaro, Wonderopolis, Ultimate Kilimanjaro, Expedreview
Autor: Soňa Jiroutová
