Roald Dahl zůstává i více než 30 let po svém úmrtí jedním z nejslavnějších autorů knih pro děti. Kdo by neznal příběhy „Karlík a továrna na čokoládu“ nebo „Matylda“. Dahlova díla stejně jako jeho životní příběh však provází od začátku kontroverze.
Roald Dahl se narodil 13. září 1916 v Llandaffu ve Walesu a zemřel 23. listopadu 1990 v Oxfordu v Anglii. V roce 1920 zasáhla rodinu Dahlových tragédie. V únoru Roaldova starší sestra Astri zemřela na infekci po prasknutí slepého střeva ve věku sedmi let a o několik týdnů později zemřel jejich otec Harald na zápal plic.
Roald popsal smrt svého otce ve své knize z roku 1984 Boy: Tales of Childhood. „Po náhlé smrti [Astri] na několik dní poté doslova oněměl. Byl tak zaplaven smutkem, že když sám onemocněl zápalem plic asi měsíc poté, bylo mu jedno, jestli žije, nebo zemře,“ cituje jeho slova History Extra.
Literární úspěchy
Dahl se vzdal univerzitního vzdělání ve prospěch dobrodružství a vystřídal několik zaměstnání, včetně obchodního zástupce v Dar es Salaamu v Tanganice. S vypuknutím druhé světové války se přihlásil do Royal Air Force (RAF). Poté, co byl vážně zraněn při nouzovém přistání v Libyi, sloužil se svou eskadrou v Řecku a poté v Sýrii. Nakonec se ocitl ve Washingtonu, kde sloužil jako Air Attache a prováděl i špionážní aktivity pro britskou vládu.
Tam ho romanopisec C. S. Forester povzbudil, aby napsal o svých nejnapínavějších dobrodružstvích RAF, která byla nakonec publikována v Saturday Evening Post (viz Britannica). U dětí dosáhl poprvé úspěchu knihou Jakub a velká broskev. Následovaly možná jeho vůbec nejslavnější díla Karlík a továrna na čokoládu a Matylda, která se dočkala uznání u kritiky i adaptací do filmů a muzikálů.
Kontroverze a osobní život
Podobně jako díla většiny velkých spisovatelů vyvolávají i Dahlovy knihy kritiku za rasové a sexuální stereotypy, které ještě živil svými osobními názory. Odsouzení se dočkaly zejména jeho antisemitské poznámky učiněné během 80. a 90. let. Mimo jiné řekl:
„V židovském charakteru je rys, který vyvolává nepřátelství, možná je to druh nedostatku velkorysosti vůči nežidům. Chci říct, že vždy existuje důvod, proč se kdekoli objeví anti-cokoli; i takový mizera jako Hitler si je jen tak bezdůvodně nevybral. Chci říct, kdybychom vy a já stáli v řadě směrem k plynovým komorám, o kterých jsme věděli, že bych se raději pokusil vzít s sebou jednoho ze strážců; ale oni [Židé] byli vždy poddajní.“
Po jeho úmrtí se Dahlova rodina za spisovatelovy antisemitské poznámky omluvila, uvádí Forward.
Také jeho rodinný život nebyl zrovna bezproblémový. Patricia Neal, americká herečka, ve své autobiografii As I Am, kterou napsala čtyři roky po rozvodu s Dahlem, popsala bývalého manžela jako arogantního nevěrníka.
Dahlovu panovačnou a do sebe uzavřenou povahu znovu potvrdila jeho druhá dcera Tessa Dahl. V rozhovoru z roku 2012 pro Daily Mail prohlásila, že „tatínek dal radost milionům dětí, ale já jsem uvnitř umírala“. Obviňovala ho ze sobectví a egocentrického chování. Ať ale byl Roald Dahl v soukromí jakýkoliv, jeho literární úspěchy mu už nikdy nevezme.
Zdroj: History Extra, Britannica, Forward, Daily Mail, Historic UK
Autor: Dominika Jandorová
