Lucie konečně našla partnera, se kterým si uměla představit žít. Libor byl rozumný, měl jasnou představu o životě a vzhledem k tomu, že byl o sedm let starší, považovala ho Lucie za ideálního partnera, o kterého se bude moci opřít. Netušila však, že se za touto idylickou fasádou skrývá skutečná povaha muže, kterého milovala.
Lucie byla zamilovaná až po uši. Proto souhlasila s tím, že se k Liborovi nastěhuje – měl prostorný byt a očividně toužil po tom, aby s Lucií začali bydlet společně. Lucie si představovala krásnou budoucnost, malovala si ji v pestrých barvách. Její představy o hnízdečku lásky se však velmi rychle proměnily v noční můry.
Nedala jsem na matčina slova. A ta se v lidech neplete
Lucie se nezapomene zmínit o prvním setkání jejího přítele s jejími rodiči. Vypráví, že zatímco tátovi Libor padl do oka, její maminka se na něho dívala kriticky. Dokonce ji před vztahem s ním varovala, ale Lucie si nedala říct. I navzdory tomu, že její máma měla na lidi odjakživa dobrý čuch.
„Tvrdila mi, že z něho nemá dobrý pocit,“ říká Lucie a snaží se vzpomenout si, jak zněla mámina další slova. Po malém okamžiku odmlčení pokračuje. „Varovala mě, že ho prý vnímám jinak, než jaký ve skutečnosti je,“ opakuje mámina slova a dodává, že jí nevěřila. Byla natolik zamilovaná, že mámu neuposlechla.
Těšila jsem se na společný život
„Nastěhovala jsem se k Liborovi a těšila se na náš společný život,“ vypráví Lucie a my na její tváři zahlédneme šťastný výraz. Ten se však velmi rychle promění ve výraz smutku a trápení. „Nejdříve bylo všechno v pohodě, pak mě ale u nás doma navštívil můj dlouholetý kamarád Petr. A to se Liborovi ani trochu nelíbilo,“ vydechne Lucie tiše.
Opět se na chvíli odmlčí, jako by v sobě zpracovávala zážitky, jimiž si po boku Libora prošla. Popisuje nám, že ten večer strašně zuřil, dokonce Lucii obvinil, že ho s kamarádem podvádí. Ačkoli to nebyla pravda, nenechal si to vymluvit. A od toho dne se k Lucii začal chovat jinak.
Bral mi mobil i klíče, zamykal mě v bytě
Vztah Lucie a Libora se změnil. Od okamžiku, kdy ji poprvé nařkl z nevěry, se k ní začal chovat majetnicky. Jako by nabyl pocitu, že o své přítelkyni může za každou cenu rozhodovat. Z hnízdečka lásky se tak pro Lucii stala past.
„Často mě zamykal v bytě, bral mi klíče i mobilní telefon,“ odhaluje Lucie, jak se chování jejího přítele změnilo. „Když odešel do práce nebo kamkoli ven, změnil heslo na Wi-Fi, abych se k ní nemohla přihlásit,“ pokračuje Lucie. „Zakazoval mi chodit ven, mým jménem odpovídal rodině i přátelům, kterým tvrdil, že je všechno v pořádku.“
Utéct mi pomohl soused
„Už jsem to nemohla vydržet. Libor se úplně změnil, bála jsem se ho,“ svěřuje se nám Lucie a schovává obličej do dlaní. „Když jednou odešel do práce a mě opět zamkl v bytě, počkala jsem, až zmizí za rohem, a začala hlasitě bušit do dveří. Bylo to buď anebo,“ říká Lucie.
Nakonec jí z bytu pomohl soused, který slyšel bušení na dveře. Když mu Lucie zpoza zamčených dveří vysvětlila situaci, neváhal a dveře vylomil. Lucie se pak spojila s rodiči, kteří jí podali pomocnou ruku. Nyní stále bydlí u nich, většinu svých věcí má však stále u Libora v bytě. Dle svých slov je nepotřebuje, už ho nechce v životě vidět.
Lucie
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
