Když se ženě narodí dítě, ví, že je to na celý život. Celý život se o něj bude starat, celý život jej bude milovat. Ale čeho je moc, toho je příliš! To si řekla jedna italská máma, které doma trčeli její čtyřicetiletí synové a nechávali se živit. A tak je dala k soudu a vyhrála.
Tento text je komentářem autorky.
Jak uvádí server iRozhlas, v Itálii jsou vícegenerační domácnosti běžné a stejně tak bylo vždy běžné, že dospělé děti zde zůstávaly doma déle než v jiných státech.
Mamánci v Itálii
Poslední dobou se ale doba, po kterou se mladí lidé drží máminy sukně, začala prodlužovat, v Itálii pro takové jedince dokonce vzniklo označení bamboccioni (přerostlé děti).
Dle statistik za rok 2023 žije s rodiči 70 % lidí ve věku 18 až 34 let. Důvody jsou logicky ekonomické, protože mladí často nemají na vlastní bydlení.
Někteří však mají a stejně od maminky nechtějí odejít. A právě tím se dostáváme k příběhu pětasedmdesátileté ženy z města Pavia.
Soud dal matce za pravdu
Její synové ve věku 40 a 42 let bydlí stále u ní doma, ačkoliv ona se je snaží přesvědčit, ať si najdou něco vlastního.
Co jí nejvíce vadilo, byl fakt, že oba pracují, ale ani jeden nechce přidávat peníze na domácnost. A tak je dala k soudu. To je v Itálii dost neobvyklé, protože většinou jsou to právě děti, které u soudů žádají, aby je rodiče živili.
Neobvyklý spor dostala na starost soudkyně Simona Caterbi a k šoku obou mladíků vydala příkaz k jejich vystěhování. Dle serveru The Guardian tak mají učinit do 18. prosince 2023.
Důvody jsou pochopitelné
Nebudeme si nic nalhávat a nebudeme se smát Italům, protože u nás v Česku na tom také nejsme kdo ví jak skvěle.
Podle serveru Eurostat a čísel z roku 2021 odchází v Česku chlapci od rodičů ve 27 letech, dívky ve 24 letech.
Věřím tomu, že se věk za ty dva roky ještě zvýšil, protože inflace je vysoká a dovolit si vlastní bydlení, platit vlastní jídlo apod., to je aktuálně těžké pro všechny.
Mamahotel je fajn, dokud všichni souhlasí
Tady však nejde o společné bydlení. To má mnoho výhod ekonomických i sociálních. Ale důležité je, aby takové soužití bylo pro všechny strany dobrovolné.
Navíc alibismus synů, kteří sice chodili do práce, ale peníze si utráceli za sebe a maminku nechali vše platit, to už je za hranou.
Není se tak vůbec čemu divit, že zoufalá matka učinila zoufalý krok a využila soudu, který jí mohl jako jediný pomoci.
Bohužel pro ni se dá předpokládat, že s ní synové nějakou dobu nebudou mluvit. Bude jim trvat, než pochopí, že to s nimi myslela dobře. Ovšem jestli to někdy pochopí.
Zdroje: iRozhlas, The Guardian, Eurostat
Autor: Soňa Jiroutová
