Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, žil v Indii někdy mezi polovinou 6. a polovinou 4. století před naším letopočtem. Od života plného hojnosti přešel k asketismu a následně k učení, které mělo vést ke štěstí a osvobození od utrpení. Vše jsou ale ve skutečnosti jen dohady.
Jeho život není nijak zaznamenán, a vychází se tedy zejména z legend. Proto je i doba, kdy nejspíše žil, ohraničena celými dvěma stoletími.
Život v přepychu
Není ani jisté, zda se jmenoval Siddhártha Gautama či Gotama. Často byl ale nazýván Šákjamuni neboli „mudrc z klanu Šákja“.
V buddhistických textech je nejčastěji oslovován jako Bhagavat a sám sebe označoval jako Tathágata, což lze volně přeložit jako „ten, kdo přišel“.
Podle tradičních zpráv se Buddha narodil do vládnoucího klanu Shakya a byl členem kasty Kshatriya neboli válečníků. Jeho matce Maha Maya se jedné noci zdálo, že do jejího lůna vstoupil slon, a o 10 lunárních měsíců později, když se procházela v zahradě Lumbini, se z její pravé paže vynořil syn.
Toho se otec rozhodl ochránit před vším zlým, co svět přinášel. Zavřený za zdmi byl chráněn před nemocí i stářím, aby nikdy neviděl utrpení.
V tomto uměle vytvořeném světě žil až do svých 29 let. Mezitím se stihnul v 16 oženit s princeznou Yashodharou, která mu porodila syna.
Z přepychu k asketismu
Pak ale ve zmíněných 29 letech zažil hluboký zážitek, když poprvé pozoroval utrpení světa na vozech před palácem.
Toto prozření ho vedlo k tomu, aby opustil pohodlný život a stal se asketou.
Během následujících šesti let praktikoval meditaci s několika učiteli a poté s pěti společníky začal žít extrémním sebeumrtvováním.
Jednou však málem zemřel a došlo mu, že totální askeze není dobrá cesta. Když přemýšlel o dalším směřování a meditoval pod stromem v Bódhgáji, obdržel osvícení, někdy ztotožňované s pochopením čtyř vznešených pravd.
Tyto pravdy po zbytek života hlásal po celé severovýchodní Indii, zakládal řády mnichů a jeptišek a dostával záštitu králů a obchodníků.
Zemřel spokojený s životem
Po svém učiteli jeho následníci pojmenovali své náboženství jako buddhismus a nyní patří mezi 4 nejrozšířenější náboženství na světě.
Je však často označováno jako neteistické, protože není přímo náboženstvím, ale spíše vzdělávacím hnutím.
Buddhovo učení bylo předáváno pouze ústně a zachovalo se pro to označení „evam me sutam“ (tak jsem to slyšel). Dodnes tedy není jasné, zda se jeho učení dá považovat za autentické.
Základem však je poselství, dle kterého Buddha dosáhl stavu bezpodmínečného a trvalého štěstí neboli stavu osvícení, buddhovství.
Tento stav mysli je prostý rušivých emocí a projevuje se nebojácností, radostí a aktivním soucitem. Umíral spokojený se svým životem.
„Mohu šťastně zemřít. Nedržel jsem jediné učení skryté v sevřené ruce. Vše, co je pro vás užitečné, jsem již dal. Buď svým vlastním vůdčím světlem,“ měla být poslední Buddhova slova.
Zdroje: Diamond Way Buddhism, Britannica, The Met
Autor: Soňa Jiroutová
