Každý z nás je nějaký, jeden takový a druhý makový. Ať už si o nás naše okolí myslí cokoli, zpravidla nacházíme oporu a porozumění u našich nejbližších. Když se k nám naše okolí otočí zády, stále máme podporu v těch, kteří jsou nám nejblíže.
I paní Daniela očekávala, že ve svém muži najde člověka, který pro ni bude oporou. I ona si myslela, že to přeci takto ve světě chodí. Spletla se.
Už jako dítě jsem měla s váhou problémy
Paní Daniela nám poslala e-mail, ve kterém se hned v úvodu přiznává, že v sobě nenašla dostatek odvahy k tomu, aby se přišla se svým příběhem svěřit osobně. Proto zvolila formu e-mailu, ve kterém nám záhy vysvětlila, kdo mohl za její neexistující sebevědomí a skutečnost, že samu sebe vnímala až příliš kriticky.
„Už jako dítě jsem se ze strany spolužáků setkávala s posměšky na moji váhu,“ píše paní Daniela. „Nebyla jsem tlustá, ale ani vysloveně hubená. Zkrátka oplácaná holka, na jejíž adresu namachrovaní spolužáci často prohazovali nejapné poznámky,“ pokračuje a píše také o tom, že ani v dospělosti nikdy neměla míry modelky.
Zdroj: 123RF.COM
Neustále mi předhazoval, že jsem samý špek
„Vdávala jsem se v pětadvaceti letech po tříletém vztahu. Brala jsem si muže, o kterém jsem si myslela, že mi bude v životě oporou,“ svěřuje se v e-mailu Daniela, která krátce po svatbě přišla na to, že se ve svém manželovi spletla. „Nikdy pro mě neměl pěkného slova, slýchávala jsem z jeho úst jen posměšky a poznámky týkající se mé váhy. Nejraději mě štípal do boků a říkával, že jsem samý špek,“ cituje slova svého manžela.
Nevnímala jsem samu sebe jako krásnou ženu
Roky po boku manželka plynuly. Jak šel čas, ztrácela paní Daniela své sebevědomí, kterého však nikdy neměla na rozdávání. Stačilo proto málo, aby ji o něj manžel připravil úplně.
„Roky jsem poslouchala, že bych se sebou měla něco udělat. Že bych měla zhubnout, protože se na mě nedá dívat. Manžel si mě dobíral, proč se více nemaluji, že nevypadám jako žena. Jeho slova mě zraňovala,“ přiznává se Dana. „Nejvíce mě však bolelo, když si své hloupé připomínky nenechal pro sebe ani v ložnici. Nechtěla jsem poslouchat, že jsem měkká jako matrace,“ zní ponížená slova paní Daniely, kvůli kterým ji musíme litovat.
S manželem už nejsem, sama sobě však nevěřím
„Před rokem jsem od manžela odešla. Nevím, kde se ve mně vzala odvaha, sama to dodnes nechápu. Přesto jsem to dokázala a jsem za to ráda,“ čteme dále v e-mailu paní Daniely, který, jak se zdá, bude mít šťastný konec. Škoda jen, že Daniela v závěru svého vypravování dodává, že ačkoli už nežije po boku ponižujícího manžela, stále nedokáže sama sobě věřit a nedaří se jí najít ztracené sebevědomí, o které kvůli svému muži přišla.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Vyvstává hned několik otázek, které je třeba si položit. Pokud manžel nebyl s paní Danielou spokojený, proč si jí bral za ženu? Nebo možné ještě lepší by bylo se zeptat, pro co si jí bral? Proč měl na její váhu neustále poznámky? Je možné, že svou manželku srážel cíleně, protože měl sám nízké sebevědomí a chtěl si k sobě manželku tímto “připoutat”? Dokázala mu svou nespokojenost s jeho poznámkami paní Daniela sdělit nebo tiše mlčela?
Trpět neustálé ponižování je velice nepříjemné. Obzvlášť pokud pochází od někoho, na kom vám záleží a máte ho rádi. Pokud se člověku nedostane alespoň jednou za čas tzv. pohlazení či pochvaly, vzniká v člověku nerovnováha, pocit nedostatečnosti, ztráta hodnoty až deprese. Je však nutné uvědomit si, že každý člověk má svou hodnotu, je v něčem dobrý, něco umí či dokáže – například odejít ze vztahu, ve kterém vám není dobře jako v tomto příběhu.
Řešením může být otevřená a upřímná komunikace – uvědomuje si dotyčný, jak moc svým chováním ubližuje druhému? To je velice důležitá otázka, neboť člověku, který se nachází v pozici ponižovaného, může připadat, že “je to přeci jasné a musí to ten druhý dělat se zlým úmyslem ublížit.” Je ovšem možné, že druhému přisuzujeme až moc velkou zásluhu na promýšlení svého jednání a ten si vůbec není vědom, že jeho vyřčená slova mohou někomu ubližovat.
Pokud řešíte podobný problém a nevíte si rady, nebojte se o tom poradit s psychologem či jiným odborníkem.
