oblSe šťastným příběhem se nám rozhodla svěřit čtenářka Klára. Ta si až do svých třiceti pěti let myslela, že kromě jejího koníčku neexistuje nic a nikdo, kdo by ji v životě dělal šťastnou. Jednoho dne ale zjistila, že se dá láska s její nejoblíbenější činností spojit, a našla si tak svého životního partnera.
„Odmalička jsem byla hodně akční. Bavily mě spíše klučičí aktivity, takže jsem byla v mužské společnosti, ale nikdo mě nebral jako holku, se kterou by chtěl chodit. Spíš jsem byla zkrátka součástí party,“ vypráví Klára. Zatímco jiné dívky na střední škole chodily s kluky, ona se s nimi předháněla ve sportovních aktivitách.
Dlouho jsem byla sama. Mým koníčkem se stalo horolezectví
Klára oddala celý svůj život horolezectví. „Začala jsem tím, že jsem chodila do tělocvičny lézt po stěnách. Později jsem hledala výzvy, vysoké stěny po republice, volně přístupné skály,“ vypráví. Lákal ji adrenalin, ať už bylo venku teplo, nebo zima, namáhala své svaly za pomoci jištění od kamarádů. „Někteří moji kolegové, kteří mi při výletech pomáhají s jištěním, mi několikrát nabízeli pozvání na kávu. Nikdy z toho ale nakonec nic nebylo.“
Klára horolezectví spojila také s cestováním. Aby mohla poznávat jednotlivé skály, musela často během týdne přejet z jednoho konce republiky na druhý. „Doma mě nic nedrželo, takže jsem si mohla žít docela volný život. Pak jsem ale potkala Davida.“
Opuštěná skála v lese byla obsazená. To mě neodradilo
„Vlastně jsem tu skálu znala už dlouho. Trávila jsem volný den v chatě u řeky, kterou jsem zdědila po dědovi. Ale moje touha po lezení ani tady neutichla, a tak jsem se rozhodla zajít do lesa k místu, kde jsem začínala,“ vypráví Klára. Dodává, že menší skálu slezla již několikrát, neměla proto obavy, že by se jí něco stalo. Když ale dorazila na místo, všimla si, že nahoře už někdo stojí a rozhlíží se.
„Nijak mi to nevadilo. Myslela jsem, že obešel les a vylezl na kámen z přístupné strany. Trvalo mi asi deset minut, než jsem se dostala nahoru. Muž mě pozdravil jakoby nic.“ Kláře bylo hned jasné, že se Radek dostal na skálu stejnou cestou jako ona. Byl oblečený na lezení, navíc na její výkon nereagoval nijak obdivně.
Zapovídali jsme se, já přijala pozvání na kávu. Tu noc přespal u mě
„Byl milý. Řekl, že ženy s takovým zápalem často nevídá. Začali jsme si povídat o skalách a místech po republice, o tom, jak dlouho se lezení věnujeme. Byl mi velmi podobný, to mě zaujalo.“ Když Radek pozval Kláru na kávu, souhlasila.
Sama neví, jak se to stalo, ale nakonec ho pozvala k sobě do chaty a strávili spolu noc. „Bála jsem se, že je to jenom jednorázová známost. Nakonec jsme se ale začali scházet pravidelně. A jak to dopadlo, dnes vidíte: jsme spolu šťastně v manželství už tři roky,“ směje se Klára. S manželem stále hledají výzvy, jezdí na skály do zahraničí a věnují se nebezpečnému sportu spolu.
Autor: Šárka Cvrkalová