Na život Violet Jessop se můžeme dívat jako na příběh plný smůly, nebo naopak štěstí. Žena, která přežila těžkou nemoc a tři lodní havárie, by si určitě vybrala druhou možnost.
Violet Constance Jessop se narodila v roce 1887 v Argentině jako dcera irských katolických přistěhovalců. Její dětství provázely nemoci, včetně tyfu a tuberkulózy, ze které se jako zázrakem vyléčila. Tentokrát, stejně jako několikrát poté, při ní stálo štěstí, nebo, chcete-li, Bůh.
Podle National Geographic jednou Jessop řekla svému příteli, že sílu překonávat všechny překážky jí dala jen „vůle žít a obrovský kus víry v boží zásah“. A že těch překážek bylo.
První námořní neštěstí
Po smrti otce v roce 1903 se šestnáctiletá Violet přestěhovala s rodinou do Anglie. Její matka Katharine pracovala jako stevardka, když však onemocněla, stala se živitelkou rodiny Violet. Díky příjemnému vystupování a znalosti cizích jazyků získala stejnou práci jako matka.
V roce 1911 se mladičká stevardka dostala na honosně vybavenou loď R.M.S. Olympic, největší loď své doby a první z trojice luxusních parníků společnosti White Star Line.
Vše šlo dobře až do 20. září 1911, kdy se osobní loď srazila s britským křižníkem H.M.S. Hawke. Olympic utrpěl velké trhliny, ale dokázal se ještě vrátit do Anglie.
Zkáze Titanicu zpočátku nevěřila
Když Olympic zakotvil kvůli opravám, Jessop se přesunula na sesterskou loď R.M.S. Titanic. O necelých sedm měsíců později, 14. dubna 1912, elegantní parník po čtyřech dnech své první plavby narazil na ledovec a potopil se.
Jessop zpočátku nevěřila, že se Titanic opravdu potápí. Pomáhala cestujícím upravit záchranné pásy a připomínala jim, aby se teple oblékli, vzali si přikrývky a zabalili si cennosti. Když přecházela z místnosti do místnosti, slibovala, že se jedná pouze o preventivní opatření.
Po spatření naklánějícího se „předku“ lodi ale dostala její do té doby neotřesitelná víra v nepotopitelnost Titanicu tvrdou ránu. Naštěstí se jí podařilo dostat se do záchranného člunu a uniknout smrti v ledové vodě.
Další lodní havárie
Nebezpečné situace se Violet opravdu nevyhýbaly, nic však neztrácela ze své odvahy. Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Jessop se dobrovolně přihlásila do služby jako zdravotní sestra. Nějakou dobu pracovala v pozemních nemocnicích, pak dostala příležitost sloužit na moři na palubě lodi Britannic.
V roce 1916 najela Britannic poblíž řeckého ostrova Kea na minu. Posádka v záchranném člunu byla vtažena do stále se otáčejících lodních šroubů, které lidi i člun rozsekaly na kusy. Jessop se podařilo na poslední chvíli vyskočit z člunu a zachránit si život. Utrpěla však těžkou frakturu lebky a nohy.
Lodě byly jejím osudem
Následující tři roky se zotavovala ze svých zranění. Mezitím došlo k ukončení války a přes Atlantik opět začaly jezdit zaoceánské lodě. Po třech námořních katastrofách by se asi kdekdo držel od lodí co nejdále.
Zkušená stevardka však znovu nastoupila na opravenou loď Olympic a pracovala zde až do roku 1950, kdy v 63 letech odešla do důchodu. Violet Jessop zemřela v Anglii v roce 1971 ve věku 83 let na selhání srdce.
Zdroj: OnlyMen, National Geographic, Mental Floss
Autor: Dominika Jandorová
