Ve floridském muzeu sedí ve skleněné vitríně chlapec jménem Robert. Více jak metrová postava sedí na malé dřevěné židličce a v ruce drží psa na hraní. Na to, že je mu přes 119 let, je pozoruhodně zachovalý. A co víc, je považován za nejstrašidelnější panenku v USA.
Jak uvádí web Burials and Beyond, Robertův život začal v Německu. Vyrobila ho v roce 1904 továrna Steiff (společnost známá především výrobou prvních plyšových medvídků). Panenku koupil dědeček chlapce Roberta Eugena Otta jako dárek ze zámoří a ihned byla pojmenována po svém malém majiteli. Námořnický obleček dostala panenka od chlapce, čímž se obě postavy nepopiratelně propojily.
Člen rodiny, který občas obživl
Otto Roberta v mládí zbožňoval a choval se k němu, jako by byl jeho živým společníkem. Často, když zlobil nebo se v domácnosti něco ztratilo či rozbilo, přičítal to malý chlapec panence.
Údajně k první zaznamenané nadpřirozené události došlo v Ottově raném dětství, když se probudil a zjistil, že mu na posteli sedí Robert a kouká na něj.
O několik okamžiků později probudily zbytek domu zvuky nábytku rozhazovaného po místnosti. Když Ottova matka vstoupila do pokoje, našla nepořádek a vyděšeného syna schouleného na posteli.
Poté se Ottova posedlost panenkou zřejmě jen stupňovala, dokonce i jeho rodiče tvrdili, že na Ottovy otázky adresované Robertovi slýchávají odpovědi pronášené neznámým hlasem.
Na půdě se Robertovi nelíbilo
Panenka zůstala na Key Westu v rodinném domě, zatímco Otto pokračoval ve svém uměleckém vzdělávání v New Yorku a Paříži. Poté, co se Otto vrátil domů a oženil se, začala jeho žena Anne brzy vyjadřovat nespokojenost s Robertovou přítomností.
Panenka nakonec nebyla z domu odstraněna, ale skončila zavřená na půdě. Robertovi se jeho nové bydlení nelíbilo a Anne brzy zaslechla z půdních prostor kroky a zlomyslné chichotání.
Panence nikdo neunikne
Dva roky po Ottově smrti v roce 1974, zemřela také Anne a jejich dům na Eaton Street byl včetně panenky prodán Myrtle Reuterové. Myrtle zůstala v domě s Robertem dalších 20 let než nemovitost, která nyní funguje jako penzion, prodala.
Během tohoto období však dcera nového majitele opakovaně v noci křičela v přesvědčení, že jí chce Robert ublížit. Panenka se měla dokonce procházet po jejím pokoji.
V roce 1994 byla panenka darována muzeu East Martello v Key Westu. To je nyní Robertovým trvalým domovem. Návštěvníci muzea i jeho zaměstnanci uvádějí, že viděli, jak se Robert pohybuje, mění výraz, a dokonce se tiše chichotá, píše se na stránkách Atlas Obscura.
Muzeum vyzývá návštěvníky, aby si před fotografováním vyžádali Robertovo svolení. Ty, kteří tak nechtějí učinit, údajně čeká neštěstí. Robert prý způsobil fyzická zranění, autonehody, rozvody a ztrátu zaměstnání. Ti, kdo Roberta fotografují, často hlásí závady ve fotoaparátu, které zmizí, jakmile opustí muzeum.
Proč Robert vlastně straší?
Jedna teorie tvrdí, že oficiální verze s koupí panenky v hračkářství není pravdivá. Hračku měla darovat chlapci dívka nebo služka „bahamského původu“ jako „odplatu za špatné jednání“. Pomstychtivá žena prý panenku proklela.
Jiné teorie zase upozorňují, že sám Otto promítal do panenky nadpřirozené síly tím, že na Roberta svaloval vinu za své nehody a prohřešky z dětství. Ať už je pravda jakákoliv, Robert dodnes láká i děsí návštěvníky z celého světa.
Zdroj: Burials and Beyond, Atlas Obscura
Autor: Dominika Jandorová
