Daniel Krejčík je herec, který se fanouškům kromě svých rolí zapsal do povědomí také svým vztahem s Martinem Stropnickým. V současné době žije pár společně na zámku, to ale podle Danových slov není to nejzajímavější místo, kde kdy bydlel.
Krejčík v nedávné době vydal knihu Nadělení. Její název pro web Rozhlas Dvojka vysvětluje jednoduše: „Narodil jsem se v pohřební službě, moje maminka řešila s pozůstalými jejich záležitosti. A teď žiju na zámku. Stal se ze mě herec, což je šílené povolání, a ještě žiju s klukem. A najednou mi to přišlo jako velké nadělení,“ směje se.
V rámci rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka zavzpomínal i na své dětství a na to, jak jako malý chlapec rád kreslil obrázky na stará parte. „Mě se nedávno někdo zeptal, kdy jsem viděl poprvé mrtvého člověka. A já vlastně nevím, pro mě to totiž nikdy nebyl žádný speciální zážitek,“ říká s tím, že odmalička věděl, co znamená smrt a jaké to je mezi ní žít.
Na to se nikdy nedá zvyknout
Ačkoli žil Krejčík se smrtí prakticky odmalička, ví dobře, že vyrovnat se se ztrátou blízkého není snadné. „Doktoři se dovedou vyrovnat s tím, že denně vidí krev. Ale smířit se s tím, že k vám chodí denně pozůstalí, kteří se vyrovnávají se svou ztrátou, na to se asi nedá zvyknout nikdy,“ řekl herec.
Podle Krejčíka ho to, že žil v takovém prostředí, dovedlo k herectví. Říká, že byl odmalička konfrontován s velmi silnými emocemi, které potřeboval někde projevit. A k tomu má právě v herectví možnost.
„Emoce, které jsou pro děti fascinující, pro mě byly běžné. Pamatuji si, že jsem někdy čekal na maminku, až s pozůstalými sepíše všechny dokumenty. Seděl jsem ve vedlejší místnosti a maloval jsem pro pozůstalé obrázky,“ svěřil se pro Rozhlas Dvojka.
Dodal, že maloval obvykle na nepoužitá parte, která v místnosti ležela připravená k vyhození. Když potom pozůstalým podával své nakreslené dárky, dívali se na něho podivně a jemu dlouho nedocházelo, proč se to děje.
Být citlivý neznamená být slabý
Dnes je z Krejčíka velmi citlivý člověk. Část lidí si to spojuje s jeho sexuální orientací, on sám má za to, že je to především prostředím, ve kterém vyrůstal. Rozhodně ale svou citlivost nevnímá jako nějakou negativní vlastnost.
„Jestli jsem si někdy něco dokázal, tak sice, že asi jsem cíťa, ale být citlivý neznamená být slabý. Myslím, že jsem se za půl roku stal milionkrát lepším hercem, než jsem byl předtím,“ řekl sebejistě v rozhovoru pro server Marianne.
Zdroj: Rozhlas Dvojka, Marianne, Extra
Autor: Šárka Cvrkalová
