Rakovina tlustého střeva byla diagnóza, která se českému herci Petrovi Haničinci přesně před patnácti lety postarala o smutný konec kariéry, ale i života. Ačkoliv to byl veliký bojovník, který několikrát doslova utekl hrobníkovi z lopaty, kvůli rakovině strávil poslední rok a půl života odkázaný na pomoc své čtvrté manželky Radmily.
Z několika manželek byl věrný až té poslední
Ta se o jeho posledních chvílích rozpovídala v rozhovoru pro iPrima. „Nejhorší bylo, že mu to do poslední chvíle plně myslelo. Ponižovalo ho to. Navenek sice působil jako suverén, ale uvnitř byl velice citlivý. Miloval přírodu, les. Když jsem šla na houby a vrátila se s košíkem plný hub, rozbrečel se jako malý kluk. Věděl, že už je nikdy nebude moci sbírat,“ svěřila poměrně citlivé informace.
Tak si ho nikdo nikdy nedokázal představit, bujarý herec žil vášnivým, bohémským životem. Miloval večírky a společnost žen. O tom svědčí i množství manželek, které za svůj život vystřídal, celkem byly čtyři.
Slovo věrnost mu ale bylo cizí a začal se krotit až v manželství posledním. Těžko říct, jestli Radmilu milovat o tolik víc než předchozí manželky, nebo jestli už na stará kolena neměl na milenky ani pomyšlení. Faktem ale zůstává, že spolu prožili krásných 24 let a Radmila mu byla po boku i v nejhorších situacích.
Těžké události vedoucí k jeho smrti
A že jich nebylo málo. Například v roce 1995 utrpěl těžká zranění při tragické nehodě čtyřiceti automobilů na dálnici D1 a byl několik minut v klinické smrti. O šest let později při jednom z divadelních vystoupení prodělal mozkovou příhodu.
Když pak přišla osudná rakovina a herec cítil blížící se konec, zachránila ho Radmila dokonce před pokusem o sebevraždu. Našla ho doma se zbraní namířenou proti hlavě a na poslední chvíli mu ji vzala z rukou. „Zlobil se na mě. Říkal, že jsem všechno pokazila, že už chtěl být na druhém břehu. Tak jsem mu tu pušku rozebrala a zamkla v trezoru,“ prozradila Blesku.
V onen osudný den herec nejspíš už přesně věděl, že jeho čas nadešel. „Pamatuji, že byl nádherný západ slunce. Petr seděl v křesle a koukal z okna takovým pohledem, který jsem u něho nikdy neviděla. Loučil se. Potom jsem ho uložila ke spánku a když jsem ho přikrývala, zvláštně na mě koukal. A potom přišly vysoké horečky a 7. listopadu ráno mi Peťulka v náručí umřel. Jenom ale fyzicky, jeho duše je tu se mnou pořád.“
Autor: Denisa Weisová
