Judy, čistokrevná ohařka ze Šanghaje, kterou v roce 1936 adoptovali britští námořníci, se stala jejich maskotem na palubách lodí Jejího Veličenstva. Po celou dobu je věrně ochraňovala. Jako jediná psí válečná zajatkyně byla uvězněna Japonci, přežila vězení i ztroskotání a v roce 1946 získala Dickinovu medaili.
Zvířata byla používána ve vojenských konfliktech v celé historii lidstva. Váleční sloni, koně nebo poštovní holubi z 1. světové války. Příběh Judy, fenky britského královského námořnictva, která se stala válečnou zajatkyní, patří mezi ty z nejzajímavějších.
Judy se v nebezpečí války pohybovala téměř jako nebojácný voják a ani po třech letech v zajateckém táboře v Indonésii nepřestala vrtět ocasem a rozveselovat tamější muže ze zoufalství.
Lodní maskot z Šanghaje
Judy se narodila v únoru 1936 v chovatelské stanici, používané anglickými krajany, v čínské Šanghaji. Šlo o čistokrevnou bílo-hnědou fenu anglického pointera, jednoho z nejstarších plemen skupiny ohařů.
Když ji na podzim roku 1936 koupil nadporučík Waldegrave, schylovalo se k druhé čínsko-japonské válce a na obzoru se pomalu rýsoval konflikt globální. Judy se měla stát maskotem britské královské dělové lodi HMS Gnat a v plánu bylo ji vycvičit jako loveckého psa. Muži si ji velmi rychle oblíbili a z Judy se stal především jejich čtyřnohý mazlíček.
Zdroj: Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Judy měla zvláštní schopnost vycítit blížící se nebezpečí. Uměla upozornit posádku na přibližující se nepřátelská letadla, a jednou dokonce spící muže probrala, když se loď pokusili přepadnout piráti. Přežila, když ji pronásledovala posádka americké válečné lodi, a v roce 1938 porodila 13 štěňat.
Když o rok později Británie vyhlásila válku Německu, byla fenka s částí posádky přemístěna na větší říční dělový člun HMS Grasshopper směřující do Singapuru. Loď zde zůstala v relativním klidu a bezpečí až do japonské invaze v lednu 1942.
Tehdy lodě kotvící v přístavu dostaly rozkaz k okamžitému ústupu a přeskupení ve spojeneckých vodách Nizozemské východní Indie (území dnešní Indonésie) a měly se za každou cenu vyhnout zajetí. Lodě bohužel vybočily z kurzu a pouhých pár kilometrů od bezpečí je našla a potopila japonská letadla.
Vyčenichala pitnou vodu
Několik členů posádky a maskot lodi HMS Grasshopper Judy naštěstí jako zázrakem přežili a podařilo se jim dostat na břeh ostrova. Zůstali však bez zásob včetně životně důležité pitné vody.
Tehdy dostala Judy další příležitost zazářit. Díky svému vynikajícímu čichu našla sladkovodní pramen, který byl skrytý pod pískem, a své muže zachránila. Jejich potíže však zdaleka neskončily.
Když britští námořníci spolu s Judy zamířili na Sumatru, kterou považovali za území ryze pod holandskou kontrolou, veškerá snaha o nalezení přátelských sil přišla nazmar. Po dlouhé pětitýdenní cestě, během které museli utíkat před sumaterským tygrem a Judy byla napadena krokodýlem, přišli do indonéské vesnice, která však byla obsazená japonskými jednotkami.
Japonci je okamžitě zajali a skupina měla být převezena do tábora Gloegoer na severu ostrova v Medanu. Námořníci však věděli, že by Japonci Judy určitě zabili, a je proto třeba ji do zajateckého tábora propašovat. Schovali ji pod pytle s rýží, které byly přepravovány spolu s vězni. Judy, jako by dobře chápala svou situaci, vydržela být během cesty úplně zticha.
Přinášela radost a naději válečným vězňům
Život v japonském zajateckém táboře nebyl žádný med, ale Judy si na něj brzy zvykla. Zde se také setkala se svým budoucím páníčkem Frankem Williamsem, předním letcem Royal Air Force, který byl mezi zajatci. Získal si ji za misku rýže a Judy mu zůstala navždy vděčná.
Williamse i další vězně chránila před týráním ze strany dozorců, dařilo se jí v nich alespoň na chvíli vzbudit strach. Stala se pro všechny vězně úžasnou psychickou podporou a pomáhala jim přežít léta strávená v zajetí.
Pomohlo jí saké
Aby Williams zabránil tomu, že Japonci Judy zabijí, vymyslel plán, jak jí získat oficiální status válečného zajatce. Aby byla chráněna před případnými záchvaty násilí ze strany dozorců.
Věděl, že jeden japonský důstojník má rád rýžový likér a poměrně často se opíjí. Vybral si právě jednu z těch chvil a přiměl ho, aby podepsal dokument, který z Judy oficiálně udělá válečného zajatce – dostala přidělené číslo 81A.
Zachraňovala tonoucí vězně
V červnu roku 1944 byli vězni přemístěni na loď Haruki Maru a měli být převezeni jinam. Loď však byla torpédována spojeneckou ponorkou. Zatímco se více než pět set mužů utopilo, Judy pádlovala k troskám a pomáhala ostatním.
Nosila jim plovoucí kusy lodi, aby se měli čeho chytit, a dokonce je nechala, aby se jí drželi, zatímco plavala do bezpečí. Judy i Williams přežili, ale byli opět zajati a uvězněni v jiném táboře. Nakonec byli na konci války v roce 1945 oba osvobozeni.
Jejich přátelství trvalo až po zbytek Judyina života. V roce 1946 obdržela Judy Dickinovu medaili za statečnost, a ještě několik dalších válečných vyznamenání – Pacific Star, Defense Medal a 1939–1945 Star.
Dokonce s ní BBC udělala rozhovor, kdy bylo její štěkání vysíláno v rádiu. Než v roce 1950 ve věku 13 let zemřela, strávila zbytek svého života s Williamsem. Pohřbena byla ve speciálně navrženém oblečku RAF spolu se svými vyznamenáními.
Autor: Michaela Pauerová
Zdroj: warhistoryonline.com, allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
