Jako dítě prožila nepěkné chvíle, které v ní zanechaly nesmazatelné stopy. Navenek možná působí jako silná a vyrovnaná žena, když ale byla Eliška Balzerová malou holčičkou, na vlastní kůži zažila drsnou šikanu. Dodnes na tyto chvíle nerada vzpomíná.
Eliška Balzerová vyrůstala v náročných padesátých letech, kdy se tady u nás zuby nehty držel totalismus a komunisti byli čím dál ostřejší. Už na základní škole byla malá žačka terčem posměchu. A to nejen ze strany spolužáků, ale i dospělých, kteří jí měli být vzorem.
Kvůli víře byla vystavena šikaně
„Ono to bylo strašně složité, protože v té době bylo ještě náboženství. Tehdy přišel k nám do třídy pan ředitel a řekl: ‚Kdo tady chodí do náboženství?‘ Vystoupili jsme z řady, byli jsme tam asi čtyři, a on povídá: ‚Podívejte se na ně. Tihle bláhovci věří v to, že nad námi existuje nějaký bůh a lítají nějací andělé,‘ “ rozpovídala se hvězda filmu Tátova volha pro časopis Sedmička.
Svěřila se, že se jí takhle vysmíval nejen ředitel školy, ale i spolužáci. Ti si na ni ukazovali prstem a nazývali ji hlupákem. Pro malou holčičku, která chodila teprve na základní školu, to bylo hodně těžké období.
Její přání nebylo vyslyšeno
Šikana nebyla to jediné, s čím se malá Eliška musela potýkat. Tak moc si přála chodit s ostatními dětmi do pionýra. Doufala, že alespoň tam by dokázala zapadnout do kolektivu.
To se ale ani trochu nelíbilo její babičce, která byla hodně zásadová a své vnučce pionýry jednoduše zakázala. Nesnášela jakékoli komunistické kroužky.
„Babička to prostě zakázala. Vodila nás do kostela, takže já jsem si potají dávala na hlavu punčocháče, nohavice jsem měla namísto copů, chodila jsem po pokoji a byla partyzánka Zoja. Doma jsem taky tajně nosila červený šátek,“ cituje Eliščino přiznání deník Šíp.
Z levačky na pravačku
Dětství Elišky Balzerové nebylo zrovna nejrůžovější. Kromě zákazů kroužků a šikany kvůli víře se potýkala i s dalším problémem.
Byla totiž levačka, proto se ji aktivně snažili přeučit na praváka. V té době se to přeučovalo, proto Eliška dnes dokáže psát oběma rukama.
Autor: Natálie Kabourková
