Na slavnou válečnou fotografii zobrazující a odhalující hrůzy války ve Vietnamu lze jen těžko zapomenout. Malá nahá dívka utíká po silnici a křičí bolestí poté, co napalmový útok spálil její vesnici, její oblečení a popálil jí kůži. Spoušť fotoaparátu právě v tu hrozivou chvíli zmáčkl fotograf Nick Ut, který dívce následně zachránil život. Za ikonický snímek získal Pulitzerovu cenu.
Od pořízení této silné fotografie vypovídající o hrůzách válečného konfliktu ve Vietnamu uplynulo již půl století. Jedinečný snímek byl oficiálně nazván „The Terror of War“ (Válečný teror), ale svět ho zná spíše jako „Napalm Girl“ (Napalmová dívka).
Agentura AP, pro kterou tehdy jedenadvacetiletý fotograf pracoval, nejprve váhala, zda snímek vůbec uveřejnit. Nakonec to udělala a reakce veřejnosti byla obrovská.
Má se dokonce za to, že ona fotografie urychlila konec války ve Vietnamu, neexistují však proto žádné přímé důkazy. Mezi dívkou z fotografie, Kim Phuc, a fotografem Nickem Utem vzniklo celoživotní pouto.
Žila spokojeně, dokud nepřišla válka
Phan Thi Kim Puc žila se svou rodinou v jižním Vietnamu ve vesnici Trảng Bàng. Rodina vedla jednoduchý, ale poklidný život a nouzí netrpěla. Stejně jako ostatní vesničané byli farmáři. Během raného dětství Kim Phuc však její zemi zachvátila válka.
Započal konflikt mezi národem Jižního Vietnamu, který podporovaly Spojené státy, a komunistickým Severním Vietnamem a jeho spojenci – partyzány Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu, známými jako Vietkong.
Do vietnamského konfliktu se po desetiletí vměšovala USA
Spor započal v polovině 50. let 20. století, kdy se komunisté rozhodli ovládnout Jižní Vietnam a sjednotit jej se Severním pod jedinou komunistickou vládou. Americká vláda, která věřila, že převzetí moci Severem může vyvolat komunistickou agresi v jiných částech světa, byla proti, a do konfliktu se vložila.
Aby se tento scénář nestal, podporovaly USA síly Jižního Vietnamu a poskytovaly jim finanční pomoc i vojenskou podporu. Válka byla velmi intenzivní a Spojené státy do země vyslaly tisíce bojových jednotek a provedly stovky náletů.
Válka byla neskutečně brutální
Během konfliktu ve Vietnamu byl použit trojnásobek veškeré munice, která byla dohromady využita ve všech zemích během druhé světové války.
Na Vietnam byly svrženy všechny známé výbušniny a zápalné látky, spolu s pořádnými dávkami herbicidů na bázi karcinogenních dioxinů. Operovali zde naprostí zelenáči i zabijácká komanda a odhadem zemřely přes dva miliony původních obyvatel.
Plán zastavit komunisty však nevyšel. I Spojené státy ztratily téměř šedesát tisíc vojáků a v roce 1973 se konečně stáhly z války. Válku ve Vietnamu ukončily komunistické síly v roce 1975 poté, co převzaly hlavní město Jižního Vietnamu Saigon (Ho Či Minovo město).
Napalmový útok na Trảng Bàng
V červnu roku 1972 došlo na předměstí vesnice, kde žila Kim Phuc se svou rodinou, k bitvě mezi severovietnamskými a jihovietnamskými jednotkami. Americkým vojenským důstojníkům, kteří vedli síly Jižního Vietnamu, byla předložena zpráva, že vesnici Trảng Bàng její obyvatelé opustili.
Domnívali se, že se v opuštěné vesnici mohou skrývat partyzáni Vietkongu, a nařídili proto letectvu Jižního Vietnamu na vesnici zaútočit. Bohužel však Kim Phuc, její rodina a někteří vesničané a jihovietnamští vojáci v Trảng Bàngu zůstali – schovali se v malém budhistickém chrámu.
Zdroj: Profimedia
V tu chvíli však už jihovietnamská letadla začala na vesnici shazovat napalmové bomby. Když jedna z bomb zasáhla chrám, začali všichni ve strachu prchat. Pilot letadla si je však spletl s nepřátelskými vojáky a shodil na ně další napalmovou bombu.
Ikonický snímek
Bombardování zabilo několik vesničanů a dva Kiminy bratrance, kteří běželi jen kousek od ní. Vysoce hořlavá látka dopadla na záda, paže i hrudník devítileté dívky. Vyděšená Kim Phuc si v obrovských bolestech stáhla hořící oblečení a s dalšími vystrašenými dětmi běžela po nedaleké silnici. Po několika minutách narazili na skupinu jihovietnamských vojáků a několik reportérů ve vojenských uniformách.
Jedním z nich byl i fotograf agentury Associated Press Nick Ut, který pořídil onu ikonickou fotografii běžících dětí s vojáky v pozadí. Trpící dívka křičela: „Příliš horko! Příliš horko!“ a Nick Ut, fotograf se zkušenostmi z mnoha válečných konfliktů, později přiznal, že při pohledu na ni plakal.
Lékaři jí nedávali šanci
Spolu s dalšími reportéry začal Ut zasažené děti okamžitě polévat studenou vodou. Poté je naložil do své dodávky a vezl všechny zraněné do nemocnice. Kim utrpěla popáleniny třetího stupně a lékaři nevěřili, že přežije. Ut je však donutil udělat vše proto, aby ji zachránili. Řekl jim také, že tuto dívku brzy uvidí celý svět.
Kim Phuc strávila několik dní v bezvědomí, a když se konečně probudila, lékaři potvrdili, že přežije. Popáleniny však pokrývaly asi padesát procent jejího těla. Ut ji navštěvoval, jak často jen mohl, a organizoval také sbírku, aby pomohl platit účty za lékařskou péči. Po čtrnácti měsících a sedmnácti operacích byla Kim Phuc konečně propuštěna z nemocnice.
Její snímek mezitím obletěl svět. Byl otištěn na titulní straně New York Times a později získal i Pulitzerovu cenu a cenu World Press Photo. Stal se památným snímkem dvacátého století a byl často používán k symbolizaci hrůz války.
Stal se z ní propagandistický symbol
Kim Phuc byla ze svého popáleného těla nešťastná a obávala se, že ji nikdy žádný muž nebude chtít. Rozhodla se pro studium medicíny, ale sen o tom být lékařkou se zhroutil, když ji komunistická vláda objevila a začala využívat v propagandistických kampaních.
Přišla o studium, soukromý život, musela poskytovat rozhovory a byla pořád sledována. Kvůli neustálým bolestem dokonce uvažovala o sebevraždě.
V roce 1986 jí bylo uděleno povolení pokračovat ve studiu medicíny na Kubě. Po příletu se seznámila s dalším vietnamských studentem Buy Huy Toanem, který se stal v roce 1992 jejím manželem.
Konečně našla svobodu
Bylo jim uděleno povolení strávit líbánky v Moskvě. Během mezipřistání v Kanadě novomanželé odešli z tranzitního prostoru a požádali o politický azyl. Po deseti letech práce pro komunistickou vládu Vietnamu „Napalmová dívka“ přeběhla na Západ a byla volná.
Konečně už nebyla tou dívkou z obrázku, co slouží vietnamské vládě a tisku. S manželem a dvěma dětmi mohla vést normální život. V roce 1996 složila testy a stala se kanadskou občankou. Minulost ji sice dohnala, ale v tom příjemnějším smyslu.
Vede nadaci, která pomáhá dětem, které se staly obětí války. Cestovala také po světě jako velvyslankyně UNESCO a propagovala mír a odpuštění.
S fotografem Nickem Utem se poprvé po válce setkali na Kubě, kde mu představila svého přítele. Říká mu strýček Nick a stali se přáteli na celý život.
Autor: Michaela Pauerová
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, historyofyesterday.com, insider.com
