Anna Geislerová o svém soukromí nemluví často. Když se ale rozpovídá, stojí to za to. Tentokrát přišla podpořit svou švagrovou, herečku Kristýnu Janáčkovou, která křtila ilustrovaný deník.
Právě o denících byla řeč. Aňa totiž prozradila, jestli své švagrové pomáhala s přípravou knihy, protože sama jich několik vydala. Řekla také, jestli měla deníčky pro své děti a zapisovala potřebné údaje. Pro Kristýnu prý byla pouze inspirací.
Důkazový materiál bylo potřeba uchovat
„Nebyla jsem Kristýnce rádkyní, ale tak trošku tuším, že jsem jí možná byla inspirací. Mým dětem jsem totiž psala takové ty prenatální deníky, kterým jsem říkala důkazový materiál, protože mi jednou kineziolog řekl, že mám nějaké traumatické zážitky z doby, kdy se mnou byla moje máma těhotná,“ vysvětlila své důvody herečka.
„Snažila jsem se to z mé mámy vypáčit, ale ona mi to odmítala říct. Pak se ale ukázalo, že to je pravda. Strašně mě to zaujalo,“ řekla magazínu Sedmička.
Na Janáčkovou je právem hrdá. „Kniha se mi líbí strašně moc. Člověk si to neuvědomí, protože je malinká, ale do té knihy můžete dětem zapisovat až do jejich šesti let.“
„Je opravdu chytře vymyšlená a můžete si tam zapisovat věci, které by vás normálně nenapadly. Třeba jak se vaše dítě zachovalo poprvé na hřišti,“ neskrývá Geislerová nadšení. Právě s bratrem Janáčkové má dceru Stellu, kterou také občas vyvede do společnosti.
Bude malá Stella herečkou po mamince?
Herečka přiznala, že u své dcery vidí herecké geny, ale zatím to nechává na ní, ať se rozhodne, jakou cestu se vydá. „Má takové tendence. Ale zkonstatovala jsem, že je velký úspěch, že jsem matkou dvou středoškoláků, a ani jedna škola, kterou studují, není herecká,“ prozradila.
Stella se vedle jejího boku ukázala právě na křtu, který tak byl rodinnou akcí. Geislerová sama uvedla, že svým dvěma starším dětem deníky psala. „Začala jsem, když jsem byla těhotná s Brunem, pak jsem psala diář Brunovi i Stelle a Max už je takový ošizený,“ řekla pro Super.
„Ale první rok děťátka mají všechny. Má to význam, cokoli si člověk zapíše, ho pak potěší,“ netají se herečka nadšením, které při zápisech měla. Nyní už jsou ale děti velké a možná si při vzpomínkách své mámy říkají, jak je možné, že právě to se jim přihodilo. Vzpomínky to jsou ale věčné.
Autor: Raina Tomanová
