Zápasník MMA Makhmud Muradov je nyní velmi spokojený. Daří se mu v soukromém i pracovním životě a může být hrdý na to, co dokázal. Nebylo tomu tak ale vždy, jeho rodina trpěla nedostatkem financí a jako náctiletý musel Muradov nechat školy a jít pracovat.
Možná by si to s ním nyní někdo vyměnil, ale svůj úspěšný život si musel vybudovat opravdu od začátku. Nejtěžší období ve svém životě prožil v době, kdy jeho otec po nehodě skončil na invalidním vozíku a on musel začít živit celou rodinu. Společně se svým bratrem jezdili po stavbách.
Z rodného Uzbekistánu do Ruska
Práci na stavbě sehnali v Rusku, kam se nakonec museli vydat. Doba to ale byla šílená, Muradov na toto období nevzpomíná nejlépe. „Spolu se mnou tam byli i Rusové, kteří strašně moc pili. No a když to přehnali, začali být agresivní a rvali se,“ prozradil zápasník.
„Při jednom z těch konfliktů mě postřelili do hrudi, dodnes tam mám jizvu. Vlastně jsem měl tehdy obrovské štěstí, že byla právě zima a venku bylo minus čtyřicet stupňů, měl jsem proto na sobě hodně oblečení. Jinak by to asi dopadlo mnohem hůř,“ popisuje těžké momenty.
Sice od té doby uběhlo mnoho času, ani teď ale nechce o podobných situacích vůbec mluvit. Dnes už by si s podobnými typy určitě poradil. Jako MMA zápasník si připsal spoustu úspěchů, a to nejen v rodné zemi, ale také u nás v Česku.
Trvalý pobyt v Česku je v nedohlednu
V Uzbekistánu má dokonce reálnou šanci stát se prezidentem, to by ale vyžadovalo změnu životního stylu, a to nejen pro něj, ale také pro jeho přítelkyni Moniku Bagárovou a jejich dceru Rumiu. Redakce Novinek se ho zeptala, jestli se konečně chystá svatba, na kterou fanoušci čekají.
„Máme krásný vztah i bez papíru. Nepotřebuju se ženit jenom kvůli tomu, abych bral Moniku jako svou ženu. Mám ji rád, mám rád i naši malou dceru, na tom se nic nezmění. Peníze, které by ta svatba stála, dám radši dětem z dětského domova,“ vysvětlil svůj postoj ke svatbě Muradov.
V České republice žije již 12 let, ale v rozhovoru prozradil, že stále nemá trvalý pobyt. Sám vůbec netuší, proč ho české úřady nerespektují. „Už tady žiju bezmála dvanáct let, platím daně a neměl jsem jediný problém se zákonem, přesto na papíry stále čekám.“
„Trvalý pobyt mi nechtějí dát. Už jsem kvůli tomu přestal zvedat i českou vlajku na zápasech. Proč bych měl dělat čest takové republice, která mě nerespektuje? To fakt nevím,“ rozčiluje se bojovník. České úřady uvedly, že v něm vidí hrozbu pro svou zemi.
Zdroj: Novinky
Autor: Raina Tomanová
