U potomků celebrit se tak nějak automaticky předpokládá, že půjdou ve stopách svých rodičů. U dětí herců, které se celé dětství pohybují s rodiči kolem kamer, to platí dvojnásob. Ale děti se dost často naopak vydají na úplně jinou životní cestu. Své o tom ví herečka Jana Švandová. Její syn Hubert si totiž nevybral ani herectví, ani kariéru plastického chirurga po otci. Zvolil si takové povolání, že se o něj jeho maminka často bála.
Syn Hubert se narodil z hereččina druhého manželství. Prvním manželem byl producent Oldřich Mach, druhým plastický chirurg Hubert Topinka a posledním a tím pravým se stal developer Pavel Satorie.
Humanitární pracovník pro OSN
Stejně jako si většina lidí myslí, že se děti herců stanou herci, tak sami herci doufají, že si jejich děti najdou lepší zaměstnaní. V případě Jany Švandové by však byla občas raději, kdyby se syn Hubert vydal v jejích šlépějích. Nebo byl alespoň po tatínkovi plastickým chirurgem.
Hubert se však dal na dráhu humanitárního pracovníka, a tím mamince způsobil nejednu vrásku. Humanitární pracovníci totiž pomáhají tam, kde je jich nejvíce třeba, a často jsou to nebezpečné oblasti. Jedním z míst, kam byl například poslán, byl Pákistán.
„Ač jsem v tomto ohledu sobecká a nejraději bych ho měla pořád u sebe, musím přiznat, že jsem na syna velmi hrdá. Jeho povolání a oddanost své práci je až neuvěřitelná,“ přiznala Jana Švandová.
Když pracoval v Afghánistánu, řekla tehdy herečka: „Děsím se při každé zprávě o atentátu nebo výbuchu.“
Dalšími oblastmi, kde Hubert pracoval, byly například Rusko a Ukrajina. Zde pomáhal lidem s nemocí AIDS.
Hubert během své práce potkal dokonce svou životní lásku a nyní manželku Claire, která je také humanitární pracovnicí. Ta dokonce i těhotná cestovala se svým manželem do Ugandy.
Poté se manželé usídlili v hlavním městě Pákistánu – Islámábádu – a zde žili se svými 2 dcerami. Když chtěla herečka vidět své vnučky, musela sem jet za nimi a přiznává, že z toho měla velký strach.
„Až po třech letech jsem sebrala odvahu tam jet a fakt je, že jsem se v Islámábádu cítila bezpečně. Až tam jsem pochopila smysl jeho profese,“ uvedla herečka.
Větší strach ale měla právě tehdy, když byla její snacha těhotná a jela s Hubertem do Ugandy. To bylo již na herečku více než dost stresu.
Teď na strach už jen vzpomíná
Nyní se už může cítit klidně, protože cestovatelská rodina se přesídlila do Prahy, kde manželé pracují pro organizaci ADRA. Herečka tak může i častěji vídat své vnučky Evelínu a Azariu.
Na chvíle, kdy měla velký strach o syna, už jen vzpomíná. Ale nutno podotknout, že se na to na hereččině vzhledu nijak neodrazilo. Že je herečce 74 let, by hádal málokdo!
„Nejen péče o pleť a vlasy je důležitá. Žena by měla myslet i na módu. Je to skvělá věc a já osobně si na sobě v tomto ohledu dávám záležet,“ říká herečka.
Také dodává, že za ta léta si již vytvořila svůj styl, který jí sedí. Ale ráda si nechá poradit i od odborníka.
Zdroje: OnlyU, iDNES, Blesk, iDNES
Autor: Soňa Jiroutová
