Dnes by byl tento případ jen těžko pochopitelný. Ale v roce 1912, v době, kdy neexistovala možnost otestování identity pomocí DNA, celá záležitost až tak zvláštní nebyla. Záměna ovlivnila a zasáhla více rodin po několik generací a pravda vyšla najevo až téměř o století později.
Malý Bobby Dunbar záhadně zmizel na rodinném výletě v roce 1912. Když se po několika měsících znovu objevil, už to vlastně nebyl tak úplně stejný chlapec. Rodiče mohli být šťastní, že se ztracený syn vrátil. Jiným lidem to však změnilo život. Někdo přišel o syna, další byl neprávem odsouzený za údajný únos.
Naposledy byl skutečný Bobby Dunbar viděn 23. srpna 1912. Čtyřletý syn Percyho a Lessie Dunbarových byl s rodiči, jejich přáteli a dvouletým bratrem Alonzem na víkendovém kempování u jezera Swayze v Lousianě. Když se blížil čas oběda, chlapec najednou zmizel.
Chytali a pitvali aligátory
Z nejhoršího strachu, který jen rodiče mohou zažít, začali Dunbarovi šílet. Mimo to byly zdejší vody zamořené aligátory. Zoufale prohledávali okolí, k pátrací skupině se rychle připojila stovka místních. Nic však nenašli.
Místní, státní policie i dobrovolníci pročesávali močály a okolí jezera více než týden, hledali tělo, kosti nebo třeba Bobbyho slaměný klobouk. Chytali aligátory a rozřezávali jim břicha ve snaze najít v nich části lidského těla.
Někteří z mužů dokonce do vody házeli dynamit, aby zkusili, zda se mrtvola nevynoří z vody. Žádné tělo ani jeho pozůstatky se však nenašly, což byla dobrá a zároveň hrozná zpráva.
Rodiči prožili několik mučivých měsíců, ve kterých si nebyli jisti, zda mají truchlit pro ztraceného syna, nebo se ještě držet naděje, že se objeví. Pak, osm měsíců po Bobbyho zmizení, přišla dobrá zpráva. Policie v Mississippi našla chlapce, který odpovídal Bobbyho popisu.
Případ se dočkal pozornosti po celé USA
Díky bohatství a vlivu rodiny Dunbarových si Bobbyho zmizení vysloužilo spoustu pozornosti. Rodina nabídla velkou finanční odměnu za informace vedoucí k chlapcově nalezení, rozeslali stovky dopisů s jeho fotografií a popisem představitelům měst v okolních státech. Samozřejmě nechyběly novinové články. Percy Dunbar procestoval sirotčince po celém státě v naději, že zde syna najde.
Zdroj: Unknown authorUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Když v dubnu 1913 přišel telegram z Kolumbie v Mississippi, že byl s chlapcem, který odpovídal popisu, spatřen potulný dělník jménem William Cantwell Walters, rodičům svitla naděje. Jakmile ho úřady zadržely, trval na tom, že nejde o hledaného chlapce, ale Bruce Andersona, jeho malého společníka na cestách, kterého má na čas ve své péči.
Mělo jít o nemanželské dítě jeho bratra a Julie Andersonové – ženy, která pracovala pro jeho rodinu. Malého Bruce mu nechala na starost Julia, aby mohla na nějaký čas odejít a hledat práci. Waltersovu výpověď podpořilo mnoho obyvatel města, přesto ho však policie zatkla a vzala do vazby. Chlapec byl zadržen, aby jeho identitu mohli posoudit sami Dunbarovi.
Lessie Dunbarová syna nejprve nepoznala
Počáteční shledání Dunbarových s chlapcem zůstává dodnes nejasné. Některé zdroje uváděly, že chlapec rodinu ihned poznal, jiné zase, že Dunbarovi váhali s tvrzením, zda se opravdu jedná o jejich syna, a malý Bobby se k nim také hned neměl.
Jisté však je, že když následující den bylo Lessie dovoleno chlapce vykoupat, po prozkoumání mateřských znamének a jizev si byla si jistá, že jde o jejího syna Bobbyho bez jakýchkoli pochyb. A malý chlapec Lessie šťastně objímal a říkal jí „mami“. Policie poté Dunbarovým dovolila, aby si ho odvezli zpět domů.
Přihlásila se chlapcova skutečná matka
Několik dní poté se ale objevila sama Julia Andersonová, údajná chlapcova matka, která se postavila za tvrzení Walterse s tím, že chlapec je její syn a jmenuje se Bruce. Nechala ho jeho strýci na pár dní na hlídání.
Jelikož nemohla najít práci, dny se změnily v měsíce. Když měla na policii chlapce identifikovat mezi skupinou dalších, nebyla si po tak dlouhém odloučení jistá. Toho, že v rozhodující chvíli zaváhala, se ihned chytla média – matka by přece měla jistě poznat své dítě.
Chlapcův opatrovník odsouzen za únos
Policie toho využila v posílení případu proti Waltersovi, který nakonec v roce 1914 stanul před soudem za únos chlapce Dunbarových. Ačkoli všude prohlašoval, že Dunbarovi svého chlapce nenašli, naopak si přisvojili cizí dítě, nebylo mu to nic platné. Nikdo mu nevěřil.
Jelikož Andersonová nebyla schopná zaplatit případnou soudní bitvu o opatrovnictví chlapce, vrátila se zpět do svého domova v Severní Karolíně. Malého Bruce či Bobbyho nechala u Dunbarových. Ti si byli plně jistí, že u sebe mají svého syna Bobbyho. Ve svém domově se dobře aklimatizoval, hrál si s bratry, vypadalo to, že si věci v domě dobře pamatuje.
Walters strávil ve vězení dva roky. Až do konce života trval na své nevině. Mezitím se Julia Andersonová vdala a založila další rodinu. Zdálo by se, že vše dobře dopadlo. Bobby Dunbar se shledal se svojí rodinou, vyrostl, oženil se a měl čtyři vlastní děti. Zemřel v roce 1966. O událostech, které se staly, od své rodiny věděl, ale vždy tvrdil, že ví, kdo je.
Pátrat začala jeho vnučka
Celý případ by byl pravděpodobně navždy uzavřen, nebýt Bobbyho vnučky Margaret Dunbar Cutrightové. Ta se o celou záhadu začala zajímat, když od otce dostala obrovský sešit s novinovými výstřižky, kde bylo plno rozporů a nejasností. Chtěla jednou provždy dokázat, zda byl její dědeček opravdu Bobby Dunbar.
V roce 2004 proto přemluvila svého otce a jeho bratrance – syna mladšího bratra Bobbyho Dunbara – na testy DNA. Výsledek byl jasný. Nebyli pokrevně příbuzní. Chlapec, kterého tehdy prohlašovali za znovunalezeného Bobbyho Dunbara, byl ve skutečnosti opravdu Bruce, syn Julie Andersonové.
Jaký však byl osud skutečného Bobbyho Dunbara, zůstává dodnes záhadou. Pravděpodobně se utopil v jezeře, nebo ho usmrtil aligátor. Zda však Dunbarovi opravdu nepoznali, že jim nebyl navrácen skutečný syn, nebo si vědomě přivlastnili cizího chlapce, se již nikdy nedozvíme.
Zdroj: allthatsinteresting.com, mentalfloss.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
