Dodnes má přezdívku Magion. Ačkoli se pořad vysílal před mnoha lety, celá řada fanoušků si Petra Jančaříka pamatuje právě díky této show, a on si tak může být jistý, že se této nálepky jen tak nezbaví. Herec a moderátor se tomu ale naštěstí směje a nic si z toho nedělá. Je rád, že se ve svých 70 letech dokázal něčím fanouškům zapsat do paměti.
„Tehdy jsem netušil, že je to populární pořad, který sledují mraky lidí. Vysílal se přímým přenosem, měl jsem za něj honorář 800 korun,“ zavzpomínal v rozhovoru pro týdeník 5plus2 Jančařík. I dnes se moderátor a herec věnuje své profesi a několikrát týdně cestuje po celé České republice.
Umělec, který nedávno oslavil 70. narozeniny, si umí udělat sám ze sebe legraci a ve všem vidí něco pozitivního. „I přes své jubileum mám v řidičáku, že vidím a slyším dobře a že jsem zdráv,“ říká se smíchem. Nerad prý ale slyší, když někdo neustále dokola opakuje jeho věk.
Narozeniny příliš nevnímal
Jančařík slaví narozeniny na Nový rok, v rozhovoru pro idnes.cz tak padl i dotaz ohledně oslav, které probíhají už den předem. Na to má Jančařík jasnou odpověď: silvestr se mu tak nějak přelívá do dalšího dne a je tak dalším důvodem k přípitku. Nijak extra tak prý své narozeniny nevnímá.
„Máte pravdu, že lidé první den v roce příliš nevnímají, během silvestrovských oslav nebo těsně po nich mi většinou nikdo s přáním nevolá, takže o mých narozeninách se vlastně moc neví. Tím pádem to tolik nevnímám ani já,“ říká rodák z Plzně. Své rodné město má prý Jančařík moc rád.
„Plzeň je každopádně pozoruhodné město. Hraje se tam skvělý fotbal, výborná házená i hokej, jsou tam parádní divadla, spousta kultury, město má hezkého ducha. Plzeňáci nejsou významně jiní než ostatní, ale mně je mezi nimi dobře,“ říká moderátor. Mimo jiné se v rozhovoru zmínil i o svém otčímovi Jaroslavu Marvanovi.
Vždycky to byl spíš pan Marvan
Petr přiznal, že ačkoli pro něho byl Marvan důležitou osobností v jeho životě, pěstoval si prý jakousi váženost a pro něho ani pro jeho bratra nikdy nebyl Jarda, nebo dokonce otec. Spíš to byl vždy pan Marvan, muž, který se sice dostal do jejich života, ale jeho přítomnost v rodině byla brána s nadhledem.
„Budil v nás respekt. Jednou nás vzal do kina na film Poslední mohykán, kde měl krásnou dvojroli. Když jsme z biografu odcházeli, ptal se, jak se nám líbil, jistě čekal naše nadšení. Jenže my mysleli, že jdeme na indiánku, takže jsme byli zklamaní a naše reakce v něm vzbudila nelibost,“ vzpomíná Jančařík.
„Z Ameriky nám jednou dovezl gramofonové desky, kde byl rokenrol. My na tu hudbu byli ještě mladí a raději poslouchali Spejbla a Hurvínka. Dával nám dárky, ale mám pocit, že i proto, abychom vystřelili na chvíli z domu a on měl tak klid. Měl v sobě zkrátka cosi vážného, že by byl samá legrace, to nemůžu říct,“ dodal nakonec.
Zdroj: idnes.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
