Pokud se někoho zeptáte, z čeho má největší strach, je velmi pravděpodobné, že vám odpoví, že z pavouků. Jsou děsiví, mají osm nohou, jejich pavučiny se nám lepí na obličej, když do nich na půdě naběhneme, a ačkoli je většina těch, které běžně potkáváme, neškodná, zkrátka je nesnášíme. Ale proč?
Nejspíš už každý z nás někdy slyšel ženský jekot při setkání s pavoukem. Pokud nemáte někoho takového v okolí, pravděpodobně jste vy sama tím, kdo se pavouků bojí. Muži sice ve většině případů nekřičí, jejich strach ale není menší.
Statistiky na webu national-geographic.cz tvrdí, že v Anglii je arachnofobie nejrozšířenějším strachem a trpí jí až 20 % obyvatelstva. 1 % lidí v zemi se dokonce kvůli této fobii léčí u psychologa.
Ve Spojených státech amerických trpí strachem z pavouků třetina mužů a polovina žen. Přitom z 63 000 druhů pavouků je pro člověka nějak výrazněji nebezpečných asi 7. Ostatní jsou neškodní, a i kdyby člověka kousli, což se neděje často, nic by se nestalo.
Nevypočitatelní tvorové
Podle psychologa Jona Maye jsou pavouci nevypočitatelní, a to je jeden z hlavních důvodů, proč jsou pro člověka symbolem něčeho, čeho bychom se měli bát. Díky svým osmi nohám se totiž mohou pohybovat do všech stran a nikdy nevíme, kam budou utíkat, pokud po nich hodíme botu a netrefíme se.
Děsivý je i jejich tvar. Podle výzkumů jsou totiž pro člověka uklidňující spíše ovály, zatímco pavouci mají tvar hranatý. Největší strach mívají lidé z takzvaných záchodových pavouků, kteří jsou celí černí. A černá barva je pro nás symbolem zla a smrti.
To máme podle všeho zakotvené v genech už od našich předků, kteří věděli, že v noci se pohybuje velká většina predátorů a je lepší zůstat uvnitř skrýše. Černota je s touto částí dne spojena, a není se proto čemu divit, že se černých malých tvorů bojíme.
Stačí jen obrázek
O málokteré fobii se dá říci, že by byla tak silná jako strach z pavouků. Zatímco pokud se člověk bojí výšky, pohled na obrázek rozhledny nebo čekání pod ní mu špatně nedělá. Ale u pavouků je to jiné.
Stačí se o nich zmínit, stačí vidět obrázek. Najednou je nám špatně, cítíme všude svědění a instinktivně se oháníme za každým smítkem prachu, které na nás dopadne. „Pavouci u nás spouštějí strach rovnou v několika oblastech najednou. Je potom tak silný, že jako jeho spouštěč stačí pouhá fotografie nebo obrázek,“ shrnuje to May.
„Máme rádi barevná zvířata, což se týká i hmyzu. Proto si lidé oblíbili berušky nebo motýly. Ale tmaví pavouci s hranatými těly a nohami trčícími pod ostrými úhly jsou pro nás nepřijatelní,“ dodává na vysvětlenou.
S věkem se strach stupňuje
Že je strach z pavouků spíše v genech, je o něm tedy třeba tak trochu přemýšlet a nejedná se jenom o intuitivní snahu se něčemu vyhnout, dokazují výzkumy vědce Adama Harta z univerzity v Gloucestershire.
Ten si totiž povšiml, že zatímco malé děti si bez problémů hrají s pavouky i jiným hmyzem, nedělají si s ničím starosti a nebojí se, starší děti, které začínají chápat svět, a dospělí lidé, se těchto živočichů s přibývajícím věkem bojí více a více.
Zdroj: thelist.com, insider.com, national-geographic.cz
Autor: Šárka Cvrkalová