Narodila se bez rukou. Přesto se rozhodla, že bude žít plnohodnotný život, dokonce že se pokusí překonat mnoho mužských vrstevníků. Ve svých sedmnácti letech je součástí projektu, který hledá nové vhodné adepty do armády.
Donavia Walker si vede překvapivě velmi dobře. Když poprvé přišla s tím, že by se chtěla stát kadetkou, většina instruktorů se jí vysmála. Nicméně seržant, který ji dostal na starost, jí důvěřoval.
A ukázalo se, že dobře udělal. Během jednoho roku se Donavia vypracovala na jednu z nejlepších ve svém ročníku a dokázala nejen to, že ženy mají v armádě své místo, ale také to, že fyzické postižení neznamená konec aktivního života.
Je inspirací pro mě a pro ostatní kadety
„Pamatuji si první den, kdy prošla dveřmi,“ říká instruktor Rudy Carter, který měl od začátku Donaviu na starost. „Vkládal jsem do ní velké naděje a ona nezklamala,“ dodává.
Podle slov Cartera, který je dnes už v důchodu, je Donavia Walker důvodem, proč každé ráno vstává s vědomím, že ho jen tak něco nezastaví. A podobný vliv má bezruká kadetka i na studenty.
V ročníku, ve kterém Donavia Walker působí, není jedinec, který by se vzdával. Většina z nich dokonce bez studu prohlásila, že když už nemohou, uvědomí si, kolik toho zvládla Donavia. Nechtějí se nechat zahanbit.
Here’s a few photos of Donavia „Angel“ Walker from the JROTC Cadet Leadership Challenge (JCLC) this week in Lake…
Zveřejnil(a) Polk County Public Schools dne Pátek 1. června 2018
„Jsou to právě lidé jako ona, kteří dělají mou práci významnou. Jsem rád, že jsem mohl pomoci tak úžasnému člověku. Doufám, že to ve vojenské kariéře dotáhne daleko.“
Podle všeho je ale jasné, že i přes své umění a snahu to Donavia nebude mít nikdy lehké. Stále existuje spousta věcí, které nikdy nedokáže, stále budou existovat lidé, kteří jí nedají příležitost.
Matka ji odmalička ve snech podporovala
Donaviina matka Tisa Jones se cítila po jejím narození nějaký čas podle svých slov velmi zklamaná a zrazená. Ne proto, že se její holčička narodila bez rukou, ale protože jí nikdo neřekl, že k tomu dojde.
„Podle mého názoru museli lékaři provádějící ultrazvuky předem vědět, jak bude dítě vypadat. Já se to ale dozvěděla až při porodu a to mě opravdu ranilo. Neměla jsem možnost se na to psychicky připravit,“ říká.
Nicméně i tak se Tisa snažila odmalička vést svou holčičku k tomu, aby se o sebe dokázala postarat. Donavia se tak od brzkého věku učila jen pomocí nohou oblékat, kreslit a postarat se o svou hygienu.
Právě díky tomu si později mohla plnit své sny a dostat se jako kadetka do armádního programu, kde všechny fascinovala tím, co všechno je bez rukou možné.
Dnes je Donavia nadějnou mladou dívkou, která má před sebou slibnou budoucnost. Je jasné, že ji čeká spousta překážek, ale podle toho, jak ji její blízcí znají, nebude mít problém se s nimi poprat.
Zdroj: Face2faceafrica, The Ledger
Autor: Šárka Cvrkalová
