V naší domácnosti máme s přítelem Ivanem rozdělené role. On se stará o obstarávání financí pro rodinu a platbu všeho potřebného. Já vedu domácnost a snažím se, aby nám doma nic nechybělo. Můj den tak začíná přípravou snídaně nebo úklidem a pokračuje nákupem surovin pro přípravou dalšího jídla.
Běžně se do obchodu dostávám autobusem a nakupuji menší množství potravin, abych zvládla s těžkými taškami dojet domů. Nechci s tím Ivana obtěžovat, protože má ve svém zaměstnání starostí dost. Minule jsem ale potřebovala nakoupit najednou více jídla na rodinnou oslavu. Přemýšlela jsem na tím, jak donesu těžké tašky z obchodu domů, až mě napadlo, že bych si mohla půjčit přítelovo auto.
Sebrala jsem veškerou odvahu a oprášila svůj řidičák
Zdroj: 123RF.COM
Řidičský průkaz sice mám, ale používám ho jen výjimečně, a to jen v přítelově přítomnosti. Za celou dobu řízení jsem se totiž nenaučila správně parkovat a vždy, když mám problém, tak mi pomůže auto srovnat. Dnes jsem však sebrala odvahu a řekla si, že cestu do nejbližšího obchodu zvládnu. Před jízdou jsem se musela znovu seznámit s některými drobnostmi, a to i s obyčejným zapnutím světel. Cesta do centra proběhla bez problému a já na sebe byla patřičně pyšná. Byla jsem perfektně vybavená. Taška na kolečkách, nákupní seznam, bezkontaktní karta, vše vyšlo podle plánu a za chvíli už jsem jela zpátky domů.
Zpanikařila jsem v poslední chvilce
Možná jsem díky své povedené jízdě získala moc velké sebevědomí. Jinak si totiž neumím vysvětlit svůj ostrý vjezd do garáže, kde jako na potvoru byla postavena přítelova motorka, které jsem si ráno při vyjíždění nevšimla. Najela jsem do vrat tak prudce, že jsem motorku na konci garáže porazila. V tu chvíli mě polil pot a chtělo se mi brečet. V krátkém okamžiku jsem naráz přítelovi zničila auto i oblíbenou motorku, kterou si pořád chválí. Moje dobrá nálada v mžiku zmizela a já jsem se sklopenýma ušima táhla těžké tašky domů. Garáž jsem zavřela a doma už jen vymýšlela omluvu pro Ivana.
Překvapila mě jeho tolerance
Čekala jsem křik a hádku a na vše jsem byla připravená. Když se Ivan vrátil z práce, seděla jsem u stolu s provinilým výrazem a čekala na jeho reakci. Myslím, že poznal, o co jde, ještě před tím, než jsem mu vše prozradila. Přede mnou na stole totiž ležely klíče od auta i motorky a on se na mě jen vyděšeně díval. Omluvila jsem se za svou nerozvážnost a očekávala jsem rozzlobený pohled a výčitky.
Ivan mě v tu chvíli ale velmi mile překvapil. Svůj velice smutný výraz maskoval za laskavost, která byla na první pohled falešná, ale přesto hřála u srdce. Chytil mě kolem ramen a řekl, že je vděčný za vše, co pro nás dělám. Chápal, že jsem se snažila a jen si chtěla poradit. Domluvili jsme se do budoucna, že mi bude s nákupem pomáhat a já na oplátku nebudu pokoušet své řidičské schopnosti. Byla a jsem velmi šťastná, že se můj přítel v této situaci zachoval jako pravý chlap a milující partner. Nehoda byla nakonec i k něčemu dobrá, protože jsem si uvědomila, jak tolerantního mám přítele.
Autor: Tereza Hotovcová
