Angličtina mi šla už na základní škole. Svoje jazykové nadání – jak tomu moje babička vždycky říkávala – jsem prohloubila studiem na jazykové škole. Nebudu lhát, angličtina mi opravdu jde.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I proto jsem se rozhodla svého talentu využít k tomu, abych si k práci něco přivydělala. Každá koruna navíc se hodí, zvláště v mé situaci…
Zůstala jsem s ní sama
Když jsem před pěti lety otěhotněla, plánovala jsem si velkou rodinu, manžela, rodinný domek se zahradou – inu prostě takovou tu klasiku.
Nemohla jsem tušit, že mě přítel v šestém měsíci opustí. Prý si uvědomil, že se na roli otce ještě necítí. Zbabělec jeden.
Na dceru, která se nakonec narodila o měsíc dříve, jsem tak zůstala sama. Se Simonkou se tak životem prodíráme samy.
Každá koruna dobrá
Kdekdo by řekl, že najít si partnera s dítětem není žádný kumšt. Možná ne, když se spokojíte s málem. Já ale k dceři nechci nějakého floutka.
Proto jsem s ní doposud sama a tak nějak to plácáme. Mám sice práci, ale chci dceři dopřát spokojený život bez omezování. A to něco stojí.
K práci, kterou můžu mít kvůli školce jen na zkrácený úvazek, jsem proto hledala přivýdělek. Tehdy mi moje maminka poradila, ať nabídnu doučování angličtiny. Ta mi vždycky šla a každá koruna navíc se hodí, ne?
Líbil se mi, ale byl na mě moc mladý
Ani jsem nečekala, že o doučování anglického jazyka bude takový zájem. Ozvalo se mi dokonce tolik lidí, že jsem některé kvůli času musela odmítnout.
Dvakrát do týdne ke mně chodil také Lukáš. Sympatický hezounek, který mi padl do oka. Byl to opravdu pohledný kluk, bohužel na mě moc mladý.
I tak jsem se ale na každé doučování s ním těšila jako malá holka. Nešlo si nevšimnout, že jsou naše sympatie vzájemné a angličtinu jsme si tu a tam zpestřili menším flirtem.
Moje malé tajemství
I když to mezi námi jiskřilo, nikdy k ničemu nedošlo. Držel mě zkrátka ten věkový rozdíl mezi námi. Také tu byla ještě jedna věc…
Moje dcera Simonka. Během doučování se mi zpravidla podařilo nechat ji u babičky, ale jednoho dne neměla moje maminka čas, takže Simonka zůstala doma.
Vytáhla jsem lízátko a on chudák zrudl
Posadila jsem Simonku k pohádkám, připravila jí ovoce, aby měla co na zub a chystala se na doučování s Lukášem. Cítila jsem motýlky v břiše už jen z představy, že s ním zase strávím hodinu… nad učebnicemi.
Věnovali jsme se doučování, Simonka si hrála. Chtěla jsem, aby byla ještě chvíli v klidu, tak jsem honem vymýšlela, čím ji zabavím. Pak mě to napadlo.
Lukáš sledoval, co dělám a když viděl, že před ním rozbaluji lízátko, z nějakého důvodu úplně celý zrudl. V duchu jsem se nad tím pousmála, bylo to roztomilé. A nebudu lhát, že i mě napadaly věci, nad kterými bych se musela červenat.
K jeho zklamání, které se na sobě snažil nedat znát, jsem lízátko odnesla vedle do pokoje, kde si hrála moje dcerka. To asi chudák nečekal.
Autor: Nikol Kolomazníková
