Už jako malá jsem se těšila na to, až budu bydlet sama a udělám si všechno po svém. Rodiče měli sice byt moc hezký, ale rozhodně byla spousta věcí, které bych udělal jinak. Už v deseti letech jsem si kreslila návrhy svého vlastního domova.
I když jsem byla rozmazlené dítě a měla jsem všechno, na co jsem si mohla pomyslet, některé věci byly zkrátka v malém bytě nepřístupné. A tak jsem měla místo pejska tunu hraček. Rodiče mám ráda nadevšechno, často se o mně ale starají až moc. I v sedmnácti mě stále doprovázeli k doktorům a já si připadala trapně.
K narozeninám jsem dostala peníze na kauci
Moje rodina je dokonalá. Tak moc dokonalá, že od ní prostě musíte utéct, aby se z vás nestal jen domácí povaleč, který spoléhá na to, že mu všechno naservírují pod nos. Rodiče chápali, proč se chci osamostatnit. Dali mi proto k narozeninám možnost vybrat si nějakou pěknou garsonku s tím, že zaplatí kauci, pokud si našetřím každý měsíc na polovinu nájmu.
Byla jsem nadšená, nastěhovala jsem se do bytu jen pár zastávek od nich. Nechtěla jsem je ranit. Začala jsem ke škole pracovat a šetřit si na všechno, co jsem plánovala už odmalička.
Finance mi došly poměrně brzy
Chtěla jsem mít všechno hned. Jako první jsem si pořídila štěňátko. A i kdybych já měla jíst hlínu, pejsek měl všechno. Zatímco on měl pelíšek, zásobu granulí a nejhezčí misky, já měla doma jednu skleničku a spala jsem na matraci na zemi. Navíc jsem přestala stíhat školu, byla jsem unavená z práce, kde jsem šetřila na nájem.
Máma s tátou mi několikrát nabídli, že mi alespoň postel koupí. Prý bych jim to vrátila, až bude možnost. Věděla jsem, že by si ode mě později nic nevzali. Pomoc jsem odmítla. První tři měsíce jsem přespala na matraci a o prázdninách, kdy mi odpadla škola, jsem vydělala nějaké peníze do zásoby.
Nechápu vrstevníky, kteří spoléhají na to, že je rodiče vodí za ručičku
Jsem v posledním ročníku na střední škole a mám kolem sebe lidi, kteří podle mě rodiče jenom vykořisťují. Ačkoli o nich neustále tvrdí, jak přísní jsou a jak jim nic nepovolí, s radostí si od nich nechají platit školní výlet. Ze mě se stal člověk, který s rodinou skvěle vychází, ale není na ní závislý. Mohu si dělat věci po svém a na nikoho nemusím spoléhat. Podle mě bylo odstěhování se od rodiny tím nejlepším, co jsem v životě podnikla.
Autor: Šárka Cvrkalová